Jdi na obsah Jdi na menu
 


Artovo Memoriálová prochajda 1. ročník - 27.10.07

28. 10. 2007

Konečně jsem se dočkal soboty. Celý týden se těším a konečně je to tu: ARTOVO MEMORIÁLová prochajda v okolí Jílového u Prahy. Když to zpětně shrnu, výletík se suprově vydařil a Artovu památku jsme uctili se všim všudy.:-) Ale hezky po pořádku.

Od nás jsme vyráželi nechutně brzo a to v půl 9. Vyzvedávali jsme totiž ještě Arwen s Mončou a taky jsme se stavovali pro Axu a v Jílovým jsme měli být na desátou. Panička překvapila a všechno stíhala, tak jak měla, ovšem ani tentokrát jsme neměli dorazit včas. Jezdíme přes Krč, Vestec, Jesenici a dále do Jílového, no a tentokrát jsme se zasekli už ve Vestci. Byla uzavírka silnice, něco tam opravují a my skejsli v zácpě. Panička byla pěkně vytočená (ona je v autě strááášně vznětlivá a to téměř okamžitě:-)), že to zase nestihnem a přijedem pozdě. Naštěstí si v týdnu koupila novou automapu, takže Monika, coby navigátor, zjistila, že když odbočíme na Dolní Břežany a Hodkovice, dostanem se taky do Jílového. Takže jsme popojížděli asi jen 15 minut a pak odbočili a hurá za Benjim a Luckou. A dokonce se jí tahle cesta líbila víc, takže budem jezdit asi už jen tudy. Byli jsme totiž u Jílovýho cca za 10 minut, což by se nám z Vestce nepovedlo ani kdyby zácpa nebyla.

Když jsme dorazili, byly tam už flekatice bíglice, který vzaly i Růženku, takže o kulturní vložku typu "kde je zas ten pes" byly postaráno.:-) My všichni v autě byli vypuštěni ven, což bylo docela ftipný, protože v tu chvíli tam bylo o 4 psy navíc a to je už docela velká smečka. Panička zjistila, že Axa opět "pokřtila" (po kolikáté už) pelech v autě svojí snídaní, tak ho dala Lucce na umytí a uschnutí, než se vrátíme a začla se připravovat na prochajdu. A teda, trvalo jí to děsně dlouho. Furt něco zapomínala v autě a tak, no hrůůůza. Ale nakonec formánka zamkla, nandala batoh a mohlo se vyrazit. Z původně ohlášených nakonec nedorazily zrzavky s Dášou a irský setr Cedrik, pro jehož páníčky byl sraz v deset dopolko nekřesťanky brzo.:-) Ovšem než jsme vyrazili, šel okolo velký švýcarák Monty s páníčkem a že se k nám na chvilku přidaj. Teda upřímně, vůbec jsem z toho nebyl nadšenej. Hned jsem taky Montymu ukázal, kdo je tady jako šéf a že všechny holky jsou samo moje. Monty to teda pochopil, ale to mi nebránilo mu to, při každém míjení se, trošku připomenout.

Protože jsme museli přejít přes vesnici, byli jsme všichni dáni na vodítka a mohlo se vyrazit. Panička dala Axu s Bojarem na jedno vodítko, mě na druhý a šlo se. Nejvíc práce měla se mnou, byl jsem nevyběhanej a tak mi chůze u nohy moc nešla.:-))) Je to totiž děsná nuda. Jenže ty dva šli hezky u nohy, tak jsem musel taky. Nakonec jsem byl relativně přesvědčen, že to bude pro všechny lepší a šel už docela normálně.

Hnedka první vzrůšo bylo u rybníku, kde probíhal výlov. Takže tam byla spousta lidí a nějak jako úplně nechápali, že by nám mohli aspoň trošku uhnout z cesty, abychom mohli projít. Axa se samo chtěla jít koupat, což jí bylo hned zatrženo, protože tam už bylo většinou jen bahno. Zdárně jsme teda přešli připité rybáře, silnici a byli vypuštěni. Panička si to pochvalovala, protože jí už z toho přetahování se mnou bylo značné vedro. Ušli jsme kousek a Monty se svým páníčkem se rozhodli vrátit, takovýhle výlet nebyl nic pro ně.:-) Monty by teda rád šel s náma, ale já to jen uvítal, žádnýho cizího psa jsem tam nechtěl. I když mě bral jako šéfa, takže by byl za chvíli klid.

Procházeli jsme kolem rybníku, čehož samo někteří pesani (nechci jmenovat, že Bojárku, že Benjiku, že Andulko, že Majky:-)) využili a už plovali. Naštěstí bylo docela teplo, takže nastydnutí nehrozilo. Pak cesta vedla kolem hájovny, tak jsme zas byli na chvilku dáni na vodítko, ale pak už jsme mohli běhat, jak se nám zachtělo. Teda kromě Růženky, která byla velice záhy dána na flexinu, protože na ní Adéla neměla nervy.

Výletík skvěle ubíhal, paničky se kochaly okolní přírodou, když tu najednou slyšej nějaký "šplouch". Mno, jsem si skočil do takovýho rybníčku a když jsem z něj vylez, panička obrátila oči v sloup, zařvala a prohlásila, že vypadám jak leopardí pes. Byl jsem takovej trošku do černa, ale co, bahno je prej zdravý na klouby, tak má bejt ráda, že se léčim.:-) Samozřejmě mi musela udělat usvědčující fotky (a teda nejen ona) a mohlo se pokračovat v prochajdování.

Když jsme se škrábali do takovýho kopečka, kde byla úzká cestička, nahoře stáli nějaký lidi a honem brali do náručí malýho knírače. Asi měl chudinka nemocný nožičky, když nemoh sám chodit. Bojar je samo musel jít hned opruzovat, za což dostal pak od paničky vynadáno, protože její volání zcela ignoroval. No jo no, prostě Bojar. Ale mám pocit, že mu to už končí, tohle období bezvládí a začínaj mu krušný časy. Chichi.:-) Když konečně prošli kolem nás, mohli jsme pokračovat ve výšlapu. Andulka se teda trošku zapomněla, ale vrátila se relativně brzo. Ovšem o nějakých pár set metrů dále se mírně zapomněly obě bíglice a čekali jsme na ně asi 20 minut. Ale tak prokládali jsme to hrou s klackama, válením se v listí a jinými kratochvílemi, takže to nebylo tak hrozný. Ovšem holky šly pak na vodítka a moc se jim to nelíbilo.

Po chvíli byla teda puštěna Arwenka, která je bez Andulčinýho či Růženčinýho příkladu většinou hodná. Ovšem paničky nějak pozapomněly na druhou Arwen, která, ač pitka, velice vesele v lese nahání zviřátka. V jednu chvíli obě Arwenky zmizely v oboře a my zas zakotvili. Arwenka-bígl se vrátila asi za 10 minut, takže byla znovu připnuta na vodítko a my vyrazili dále, protože Monča, úplně klidná, říkala, že můžem jít, že Arwen se vrátí. No, tak jsme teda šli, ušli asi 300 metrů, ale Arwen-pitka stále nikde, tak jsme se zastavili, abychom jí nezašli za zatáčku a našla nás. Když jsme tam takhle stáli asi 20 minut, bylo to už divný i Monice, která se o ní začla docela bát. Vrátila se teda k místu, kde Arwen zmizela v lese a volala a pískala, ale nic. Benji běžel s ní, takže za chvíli tam za nima šla i Lucka a trošku to prošli lesem, ale Arwenku nenašli. My zatím čekali na původním místě, ale Arýse jsme taky neviděli. A to už začly paničky trošku panikařit, protože byla pryč asi půl hodiny a nikde žádný štěkání, nic. Začly pomalu rozmýšlet, kdo půjde na kterou stranu, když se v lese před náma ozvalo zaštěkání. Hurá, Arwen, je v pořádku! Monika tam pro ní vlítla a přivedla jí na vodítku. Arwenka se tvářila velice spokojeně, jako že to bylo moc príma, se takhle proběhnout. Ovšem já jí zase klasicky vynadal, protože takovýhle zdržování teda jako nestrpim. Monika jí chvíli nechala jít na vodítku, ale pak jí to přestalo bavit a Arwen zas pustila. Že si to bude pamatovat a už nezdrhne.

Šlo se zas krásně zbarveným lesem a paničky si pochvalovaly, jak jim Art objednal pěkný počásko. Tak si to paničky chvíli užívaly, pak jsme začli jít z kopce a bíglice, stále na vodítku, začly táhnout jak divý, nasávat a nebyly vůbec k zadržení. Arwenka-pitka zmizela mezi stromy, za chvíli se kus pod náma přehnalo nějaký zvíře a za ním Arwen. Monika letěla za ní, ovšem Arwen se nenamáhala jít k ní, ale obloukem se vrátila k nám. Paničky jí odchytly a ta moje volala Monče, že jí máme. Prý jí máme držet, že jí zmaluje zadek. No a taky dostala a docela to ještě hrotila tím, že stála od Moniky asi tak půl metru a smála se jí do očí. Takže šla zas na vodítko a hned tak puštěna nebyla.

Potom už procházka probíhala v klidu. Jen teda jsme jí museli o cca 2 kiláčky zkrátit, protože si Adla, která asi nikdy nebyla na žádným delším výletě bo co, vzala blbý boty a ukrutně jí bolely nohy.

Když jsme došli zpátky k Lucce na chatu, Adla s bíglicema a Růženkou odjely a my šli ještě k Lucce na zahradu. Paničky daly kafe (který Bojar samo hnedka vylil) a vodu, pokecaly a pomalu jsme se taky začli ubírat směr Praha. První jsme vyhazovali Axu na Barrandově, pak Arwen s Mončou na Smícháči, potom ještě Lucku, která musela do Prahy, neboť musel být večer v práci a pak jsme už mířili domů. Doma jsme okamžitě zalehli a spali až do rána, tak moc jsme byli ucabrtaný.

I když nám Arwenka a bíglice daly občas zabrat, mám pocit, že se procházka na počest Artíka velice vydařila a že jsme mu neudělali ostudu a že pro druhý ročník je laťka nasazena opravdu velice vysoko.

fotečky

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

hezký

Benji,30. 10. 2007 8:57

Hezký, Majky, hezký, jen sem příště musíme hodit i zvukovej záznam, páč z toho článečku vůbec nejni slyšet ten hroznej rámus, jak 4 paničky najednou přivolávaj 8 psů...

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA