Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mikulášská besídka pro všechny hodné pejsky - Helppes 01.12.07

2. 12. 2007

Dneska jsme si konečně ráno trošku přispali a hezky se vyvalovali v pelíšku. Páníček přijel ještě než jsme vstávali, takže jsme mohli pěkně zmučit i jeho. Pohamtáním, oslintáním a zalehnutím (to je teda Bojarova specialita:-)). Pak jsme teda už museli vstávat, protože panička nám vymyslela príma program na dopolko a kus odpolka. Jeli jsme na Mikulášskou do Helppes v Motole. Každej rok tam pořádaj akci pro hodné, ale i neposlušné pejsky a my se tam každej rok jdeme kouknout a taky trošku přispět na výcvik asistenčních psů.

Protože už bydlíme s Bojárkem vzali jsme ho samo sebou. Dorazili jsme tam asi tak ve třičtvrtě na dvanáct, kdy bylo vyhlašování hodných a zlobivých pejsků v plném proudu. Viděli jsme ale všechny naše kamarády, co tam byli - Benjiho, Arwenku a Bibi, které dorazily z Králova Dvora. Bohužel bez City, protože její panička byla nastydlá. Musím jí pěkně vynadat, mohli jsme skvěle zařádit a Katka nám to takhle zkazí. Děsný.

Benji byl za zlobivého, takže ho pekelníci čapli a odváděli do pekla. A Benji šel bez nejmenšího odporu a ještě chtěl s nima hrát, tak byl vrácen, jako, že se určo napraví. Na Arwenku Monča práskla ten její útěk (za který ale mohla Monika tím, že nezamkla, pouze zabouchla) a několikahodinový odchyt hasiči. Jenže svatý Mikuláš ví vše, a tak do pekla místo Arýse poslal Moniku. Jojo, snad to byla dostatečná výstraha a bude si to pamatovat. Ona má s těma klíčema celkově dost problémy.:-) Potom šla ohařka Bibi, která je hodná, takže jen předvedla nějaké kousky, dostala odměny a mohli jít.

Panička nás taky přihlásila, mě do hodných (jak jinak:-)) a Bojárka do zlobivých (jak jinak:-)).

První šel na řadu Bojar a krásně předved, jak neposlouchá, když je okolo něco zajímavějšího. Ale nakonec se nechal i přemluvit a k paničce přišel, ovšem ani to ho neuchránilo před cestou do pekla. Panička říkala čertům, ať si ho tam klidně nechaj, že bude dobrej na sádlo.:-) Bojar si v klídku ležel v „pekle“, což byla velká psí bouda a vchod byl zakryt pytlem s namalovanými plameny, a tvářil se, že tam brzo usne. Když ale čertům slíbil, že se polepší, tak ho paničce zase vrátili a ještě dostal mňamky a uhlí.:-)

Potom jsem šel na řadu já a krásně poslouchal, seděl u nohy, štěkal na povel, lehnul si a dával pacinky. Anděl si mě hladil o 106 a taky jsem od něj dostal nějaký ty mňamky. Byl jsem teda moc spokojen a moh si jít hrát s kámošema. A že jich tam bylo. Dokonce jsme potkali i zlaťáka Žufrika (Welf z Vlčích luk), ale protože je to ještě furt cca roční štěndo, jen jsem na něj dělal nájezdy a oslintával ho. Samozřejmě za mohutného vrčení. Jenže panička mě nenechala a furt mě okřikovala, tak jsem ho pak nechal být. Uznal mě jako šéfa, tak jsem se rozhod, že ho už nebudu dále mučit.:-)

Dále tam byla ovčanda Bea, která mi pomáhala srovnávat ty rozjívence:-), mladej výmarák, krásná štíhlá žíhaná boxerka a spoustu štěnat, která se nám motala pod nohama a hrála si. Samo převládali „velcí žlutí“, ale buď to byly fenky nebo mládež, takže to bylo v poho. Jen jednou panička musela použít svůj vliv a zařvat dřív, než bude průšvih. Hrál jsem s Benjim naší hru „sežeru tě“ a jeden žlutej labrador to chtěl jít řešit (něco jako Tonička, když řeší naše hrátky s Axou). Vrazil mezi nás hlavu, což se mi samo nelíbilo a ještě na mě zavrčel. No a to už byl fakt vrchol drzosti. Panička ale byla dostatečně rychlá, takže mě odvolala dřív, než jsem mu to stih vysvětlit. Byl takovej zaprclej, takže by asi neměl moc šancí. Hlavně jsem to taky moh brát jako útok nejen na mě, ale i na Benjiho (kterej je jen MŮJ a nikdo na něj nemá právo, no, občas Lucka, ale to jen když se zeptá a já jí to dovolim:-)) a kamarády já bránim velice přesvědčivě. Ale díky paničce jsem ho nechal být a když byl v dostatečné vzdálenosti, byl jsem zas puštěn.

Potom začaly probíhat různé soutěže v rámci „Mikulášského šestiboje“. Disciplíny byly následující: pomocí psa a bílé hůlky musel člověk s přikrytýma očima projít dráhu plnou nástrah; hod tenisáky z invalidního vozíčku na cíl a pejsek musel zůstat sedět u nohy; překážková dráha; aport buřtů (to byla pejsky velice oblíbená disciplína, většina se na nějaký aport vyflajzla a buřta si krásně spapali, což bych samo udělal taky:-)); Čertova vrtule - dráha s kuželem a páníček jí musel co nejrychleji proběhnout a kolem každého kužele se zatočit a pejsek na něj čekal v cíli a jako poslední hod něčím (asi šipkama nejspíš) na terč. Sice jsme byli taky přihlášeni, ale protože začlo pršet a paničkám už byla taky dost zima, šlo se domů. Bea jela ještě na cvičák a my házeli Benjiho s Luckou domů. Do tramvaje by je totiž nepustili.:-) Dneska bylo totiž bohužel dost teplo, takže cvičák se rozmočil a připomínal spíš oraniště než zatravněnou plochu. Všichni jsme tedy byli za chvilku jako prasátka. Panička samo ze všeho nejvíc, chichi.:-)

Došli jsme k autu, naskládali se do kufru a vyrazili. Ještě před odvezením Benjiho s Luckou domů jsme se stavovali v Jinonicích a panička si nechala potvrdit ukončení členství na cvičáku a to z toho důvodu, abychom od příštího roku mohli být členy ZKO Hostivař.:-)

Potom jsme už jeli přímo do Nuslí, vysadili kokpita s Luckou a vzhůru domů.

Doma jsme byli ospršeni, protože jsme fakt vypadali jak prásátka, panička se převlékla do čistých věci a jela nakoupit. My jsme s Bojárkem zalehli k páníčkovi do pelíšku a chrupkali dokud se panička nevrátila. Dostali jsme véču a váleli se celej večer, tak moc jsme byli utahaní, což byl samo taky účel celého programu.:-)

Příští rok se zase těšíme na super den a třeba se tam taky potkáme.

fotky

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA