Jdi na obsah Jdi na menu
 


Velká Chuchle - Komořany 13.05.07

13. 5. 2007

Tento víkend začal, z mého pohledu, teda dost prapodivně. Představte si, že jsme v sobotu vůbec nikam nešli!!! Hrůůůza. Panička se mnou chtěla jít cvičánkovat do Jinonic, ale ráno jí chytnul nějakej záchvat, či co a začala uklízet v pokoji. A to tak důkladně, že jí to zabralo celej den a na cvičení úplně zapomněla. No, venku jsme teda byli, ale jen u nás v parku a ani tam jsme necvičili. Já teda nevim, ale takhle ty zkoušky na podzim neudělám.

Ale panička si to pochvalovala, jak mi udělala pěkně místo na můj novej pelíšek, kterej má příští týden přijít. Prý to je taková skládací přenosná boudička. No, jsem na to zvědavej. Maluje si, jak v tom, někde na závodech, dog-trekkingách a táborech, budu hajat a nechám jí aspoň chvilku v klidu, ale všichni víme, jak to skončí.:-) Ale doma v tom klidně spinkat budu, to mi neva. Až to přijde, nafotíme a pochlubíme se.

Pak mě teda ještě panička po večerní procházce vykoupala v šampónu, blééé, ale dostal jsem za to vepřový ouško, tak jsem to přetrpěl.:-))) A když jsem schnul, začala v obývaku stavět nějakou velkou boudu. Prej stan, či co. To ale prý je pro ní a ne pro mě. No, to se ještě uvidí.;o) Docela tam s tím zápolila, stan naposled stavěla na letním táboře ve čtrnácti a to už je hóóódně dlouho.:o) Tsss, že jsem prej drzej, že to není dlouho, jen před 14 lety (drzá je panička, leze mi do mýho článku). No, nevim, pro mě to je moc. Mně je (skoro) 5, takže 14 si ani nedovedu představit.:-) Abych jí ale nekřivdil, nakonec ho postavila, i když v některejch bodech si není moc jistá, prý to pozná až v zatěžkávací zkoušce (déšť, vítr, apod.:o)) Ale budu doufat, že mi to na hlavu nespadne. Nechala ho tam stát do rána, aby se taky pokochal páníček (kterej už od odpoledne chrupkal po noční), jak je šikovná, že umí postavit stan (dle nákresů:-)). Musí se mu nechat, že se nad jejím dílem patřičně rozplýval a nešetřil uznáním. My s páníčkem víme jak na ní;o) (panička teda zase ví jak na nás, takže je to 1:1, chjo).

Ale dnešek se hned od rána vyvíjel mnohem líp. Vstávali jsme už v 9 (kdo zná paničku, ví, že to je na víkend opravdu brzká hodina:-)), byl složen stan (to taky chvíli trvalo, doufám, že až s tím pojedem někam ven, půjde jí to už líp, jinak to bude děsná ostuda) a pomalu se vyrazilo na cestu. Panička mi sbalila baťůžek, to je vždycky známka toho, že se jede na nějakej bezva vejlet. Nasedli jsme do auta a vyrazili. Dojeli jsme na Karlák a první zrada v podobě uzavírky Resslovy ulice směrem k Vltavě. Dneska se totiž běžel Pražský mezinárodní maraton, takže celý nábřeží bylo uzavřený. No, bezva. Páníček, ze zcela nepochopitelných důvodů, zahnul hned za náměstím doprava a tím pádem nás dovezl zase na křižovatku u Resslovy (nahoru se naštěstí mohlo), pak už teda jel z náměstí rovně, směrem do Nuslí. Pod kopcem uhnul doprava. Chyba, uzavírka. Ale stál tam velice příjemný pan policista, který páníčkům ochotně vysvětlil, jak se dostaneme do Chuchle (to jdu jako závodit s koňma nebo co?!?) a mě slušně pozdravil, když jsem vystrčil hlavu z okýnka u páníčka, abych se podíval, co se to děje, že se nejede. Páníček pak jel ZASE blbě a jen díky paničce jsme se od tamtud vymotali zpátky na Karlák, a potom jsme jeli přes magistrálu, ulici Na Strži na Praze 4, na Jižní spojku a od tamtud na Strakonickou a hurá do Chuchle. Když jsme zaparkovali, začal jsem být zas jak v transu, všude bylo cítit totiž spoustu pejsků, tak jsem to tam chtěl celý prošmejdit, ale panička mě nenechala. A byla zase celá naštvaná, že táhnu, jako by mě neznala. Když jsme na akci, kde je hodně pejsků, jsem prostě nesvůj a chvíli trvá než se uklidním a poslouchám. To má aspoň ponaučení, když pojedem někam na závody nebo tak, dorazit na místo den předem, abych se aklimatizoval.:-)

Bylo tam spoustu lidí a pejsků a najednou vidím, jak k nám jde Adéla s bíglím duem A+A a o kousek dál byla i Dáša s Toničkou a malou teroristkou Berthou. Páníček, který si musel jít koupit cigára, za chvíli přišel a dostal mě na starost, protože panička fotila a to moje tahání jí lezlo šíleně na nervy. Mimina Arwen a Bertha tam předvedla pravý psí zápas (za zvuky, co u tý "hry" vydávaly by se nemusel stydět leckterý dospělý pes), panička je natočila, takže se můžete podívat, jak si hrajou dvě roztomilá, nevinná štěňátka.:o)

Chvíli jsme se dívali jak jiní páníčci běhaj se svými pejsky závody agility (což jsem teda nesl velice špatně) a pak jsme jeli do Komo proběhnout se a vykoupat než holkám začne hodina. To bylo moooc príma, lítali jsme do vody a z vody, oklepali se vedle páníčků, ti krásně vřískali, no, prostě bájo.:o) Mimina by se ještě moc koupat neměla, ale Bertička měla trošku smolíka. Adéla házela klacek a jak jsem pro něj běžel, Berthu jsem tam prostě shodil.:o) Já vážně nechtěl.:-))) Když běžim za klackem, tak se moc nekoukám, a kdo neuhne, toho prostě sejmu. O tom se taky přesvědčila Arwenka. Vymyslela totiž super hru. Čekala na mě na břehu a když jsem vylezl, zahájila na mě útok.:-) Docela sranda, jenže jednou si to špatně vypočítala a já, jak jsem koukal po tom, co měl paníček v ruce a chtěl mi hodit, nekoukal jsem si pod nohy a o mrně zakopl. Arwenka se pak cejtila dotčeně a už na mě nálety nedělala. Uffff.:-) Vymyslela si, k velké radosti Adély, ovšem jinou hru. Zřejmě Andulce závidí tricolorní kabátek a začala se válet v tom prachu, co je na cestě kolem Vltavy. A jak byla mokrá, moc krásně se to na ní lepilo. Za chvíli byla spíš černá než tricolorní, o tom, že je bicolor si mohla nechat jen zdát.:-))) Prostě je to fakt radost, mít jí (nebo Bertičku, jsou totiž jedna za 18 a druhá bez dvou za 20:-)) doma. Doufám, že panička se tímto poučí a nebude mít tendence nosit mi domů nějaký nedochůdče na výchovu. Vemte jed na to, že můj mrňous by šlapal jak hodinky, jinak bych ho ztrestal. To já umím.:-))) Ale stejně nic takovýdleho domů nechci. Panička je totiž jen a jen MOJE (no, občas jí půjčim páníčkovi, ale ne moc často a na moc dlouho:-)).

Pak už přijela Eva a holky se začaly pomalu trousit na cvičák. Já tam chtěl taky, strašně moc, ale byl jsem vsazen zpátky do auta a jeli jsme domů.:-((( Ale panička mi slíbila, až doléčíme úplně ty moje záda, že se zase vrátíme cvičit. Taky jí to moc chybí, ale co se dá dělat. Aspoň, že mám ten flyball!!!:-)))

Doma jsme s páníčkem zalezli do pelechů, panička k počítači a dokončili tak příjemně strávený den.

 

Náhledy fotografií ze složky


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA