Tady je Majkyho:-)

Tak jsem si byl dneska splnit dva licenční běhy coursingu. Konalo se to v Kralupech nad Vltavou u našeho dobře známého cvičáku.

Začátek byl v 10 hodin a začínalo se opravdu včas (možná ještě o chvilinku dřív). První jsem běžel sólo běh. Byl jsem přihlášen jako pátej, takže jsme na ten první ani moc dlouho nečekali. Běžel jsem fakt suprově a na konci střapec pořádně "zakous". Panička byla nadšená. Museli jsme natáhnout lanko pro další pejsky, co byli po nás a šli jsme k řece. Celej jsem se vykoupal, trošku si i zaplaval a šli jsme zpátky. Protože na licence bylo přihlášeno asi 12 pejsků a asi 20 na trénink měli jsme opravdu spoustu času. Protože bylo sice relativně teplo a svítilo sluničko, ale dost foukal vítr, byl jsem dán do auta, abych nenastyd, když jsem byl úplně mokrej. Panička tam seděla se mnou a odpočívala. Moc se totiž v noci nevyspala, takže byla dost ztahaná. Měli jsme před sebou ještě 5 hodin, než pojedeme domů, takže jsme opravdu nemuseli vůbec nikam spěchat.

Když jsme šli od tý řeky, tak mi panička našla sparing partnera, vlastně partnerku, pro druhej běh. Pro splnění licenčních běhů musím mít jeden běh sólo a dva společné s druhým psem (vyjímku mají málopočetná plemena, která můžou mít 3 sólo běhy). Mojí partnerkou se stala kříženka zlatého retrívra Sushi. Byla proklatě rychlá.:-)

Většinu času, kdy jsme čekali až doběhnou tréninky a štěňátka, která měla jen rovinku, jsme byli v autě, protože fakt dost foukalo, nebo jsme se šli projít.

Po třetí hodině přišla konečně moje chvíle. Panička mi zakoupila i takový ty barevný obojky, pro rozlišení psů a já jsem byl červenej a Sushi jsem půjčil bílej. Byl jsem celej natěšenej a štěkal jak divej. Panička mi sundala normální obojek a měla docela co dělat, aby mě udržela. Po vypuštění nás obou na dráhu (myslím, že jsem vyběh o chvilku dřív než Sushi) jsme se hnali za střapcem jak blázni. Jak už jsem psal, Sushi je fakt děsně rychlá, takže mě doběhla. Já jsem teda trošku nadbíhal, ale v jednom momentu jsem to trošku přecenil a ztratil pár metrů. Ale před cílem jsem to dohnal a střapec ukořistil jako první!!! Samozřejmě jsem ho Sushi nechtěl půjčit, takže jsem musel být odveden, aby si taky mohla kousnout. Dostal jsem teda svojí tréninkovou kartu od CCC a panička už přemýšlí, kdy si půjdeme splnit třetí licenční běh, abychom mohli zažádat o licenci a začít běhat opravdové závody. Když se i Sushi nabažila střapce, muselo se jít zas natáhnout lanko. Panička se nabídla, že to natáhneme, takže jsme obkroužili dráhu a jeli po vyčerpávajícím dni domů.

I když jsme většinu času čekali, byl to fakt suprovej den, protože běhání a honění čehosi, do čeho si pak můžu i kousnout je děsně prííííma!!! Panička udělala i pár foteček, ale protože mě neměl kdo fotit na dráze (to panička prostě nestihla), nemám žádnou v "akci". Ale příště nás už snad pojede víc, takže dodám.:-)