Jdi na obsah Jdi na menu
 


První coursingový závod - Kralupy nad Vltavou - 30.03.08

31. 3. 2008

Panička mi v tom našem řádu dělá pěknej zmatek. Byli jsme zvyklí, že v sobotu je akce a v neděli se odpočívá. Tentokrát to bylo obráceně. V sobotu jsme se nudili doma a šli jen na standardní procházky, zato v neděli jsme vstávali v půl 7, nedostali nažrat a ve čtvrt na osm vyráželi k autu. Jak jsem byl informován, jelo se do Kralup nad Vltavou na coursing. Ale to by to nesměla být moje panička, aby si to nekomplikovala. V propozicích bylo psáno, že přejímka psů je 7:00 – 8:00, takže jsme měli krásných 40 minut na to, abychom dojeli do Kralup. Ovšem panička cestou zjistila, že si, jaksi, zapomněla na nás vzít vodítka, takže formánka elegantně otočila a jelo se zas zpátky. Zjistila to poměrně rychle, ale stejně jí to 10 minut stálo. Takže na druhý pokus jsme vyráželi v půl 8, což už tak super nebylo. Sice to máme kousek, ale přeci jen formánek je už staršího data a není ochoten jezdit nějak extrémně rychle. Což panička moc nebrala v potaz a hnala ho, co mu plynový pedál stačil.:-) Nicméně jsme u dráhy parkovali v 7:55, takže jsme to stihli akorát a stejně přejímka neskončila v osm, ale něco před půl 9, takže jsme se nemuseli tak hnát.

Panička nás teda nahlásila, zaplatila a čekali jsme až začne závod. Mezitím přijelo několik našich známých, mimo jiné pitka Arwenka, kříženci Jimmy, Jim, Noe, Gary atd. a spoustu dalších pejsků.

Běhalo se na dvou drahách, na jedné závod na druhé tréninky a licence. Jelikož první běh jsem měl až za dlouho na řadu šel první Bojar, který byl přihlášen na trénink. Nejdřív moc nevěděl co se po něm chce a vyběhl za uzlíkem na šňůře, který ho děsně zaujal, pak začal stopovat šňůru, ovšem vše úplně v opačném směru než měl běžet. Panička to samozřejmě okomentovala po svým: Bojare, ty debile, kam běžíš? a mávala střapcem a snažila se ho přivolat. Chvíli moc nereagoval a vytrvale si šel po šňůře (možná by z něj byl dobrý stopař), ale nakonec hlavu přeci jen zvednul a když uviděl střapec, rozeběhl se, co mu nožičky stačily. Na to, že to nikdy předtím neviděl běžel fakt suprově, dokonce střapec na konci i zakous. Takovej to byl šikula. Panička byla úplně konsternovaná, jak mu to šlo. Já teda už míň, jelikož jsem byl zavřen v kufru a všechno to sledoval z auta. A já tak chtěl běhat. Nicméně jsme byli vzati na procházku, takže si panička zaposilovala už teď, protože, když jsme procházeli kolem dráhy, chtěl jsem samo běžet, ale nebyl jsem puštěn. Když jsme se vraceli k autu, proběhla stejná procedura, já chtěl na dráhu, panička mě nepustila a táhla pryč. Dostali jsme napít a byli jsme dáni do kufru. Ale i já jsem se dočkal. Panička pro mě došla, když běžel Jim, který byl přede mnou asi čtvrtý. A ještě že tak, potřebovala u auta trošku víc času, jelikož Bojárek se rozhodl přesunout z kufru na sedačku, ale trošku neodhadl tu síť, co nám tam páníček dal, zamotal se do ní a ta ho přišněrovala k zadní sedačce tak, že se nemoh pohnout. To samo o sobě by bylo docela ftipný, ale bohužel vydržely ty úchyty, co jsou zachycený ve stropě a nevyrvaly se a jak to Bojar zatížil urval výstuhy stropu. Panička ho děsně sjela, narvala zpátky do kufru, vymotala sešněrovaný nohy a snažila se ty lišty vrátit na místo nebo je aspoň prohnout na druhou stranu než byly teď, tedy dovnitř auta. Trošku se jí to povedlo, ale už je to takový vetchý. Síť taky trošku utrpěla, je v ní díra, ale to není tak hrozný. Já byl hodný a zůstal v kufru. Bylo mi jasný, že to přelejzání není úplně dobrej nápad. No, a nebyl. Když to dala jakžtakž do pořádku, byl jsem vyndán z kufru a šla mě trošku rozběhat, abych se zahřál před během.

První běh byl sólo, takže jsem dostal červený rozlišovací obojek a byl jsem přiveden na start. Jelikož coursing se běhá „navostro“, musela mi panička sundat obojek i kšíry, ale jelikož mi vzala flyballový, měla to trošku snažší. Z těch mi totiž nemusí vyndávat nohu, jen mi je přetáhne přes hlavu. Ono držet mě jednou rukou a druhou mi sundavat kšíry je docela náročný. Když se zadařilo a my byli připraveni, startérka zvedla praporek a střapec se dal do pohybu. Štěkal jsem a snažil se vyběhnout, ale zatím jsem byl stále držen. Až když slečna mávla praporkem panička mě pustila a já KONEČNĚ mohl vyběhnout za střapcem. Dráha měřila 700 metrů, takže byla fakt docela dlouhá, ale běžel jsem celou dobu hodně rychle a na konci střapec razantně zakousl. To já moooc rád. Panička mě odchytla a pokoušela se mi nasadit kšíry, ale jak jsem rychle dejchal, nemohla se trefit do tý přezky. Nakonec se teda zadařilo a mohl jsem být odveden. Ne, že by se mi teda chtělo, ale musel jsem. Nahoře na nás čekal páníček, kterej akorát přijel, čímž mi udělal děsnou radost (paničce samo taky).

A akorát to vyšlo, že se začlo běhat druhé kolo tréninků, takže jsme se zas s Bojarem vyměnili, já si odpočinul v kufru a on šel běhat. Páníček se ptal, dle čeho se běhá a když panička řekla, že dle abecedy, tak usoudil, že běží pod „B“ jako Bojar, ovšem běželi pod „L“ jako labrador. Ale prý je to ještě dobrý, taky mohli běžet pod „Š“ jako špekoun a čekali by mnohem dýl.:-))) Jojo, páníček je vtipálek.

Panička se chtěla pochlubit před páníčkem, jak Bojar hezky běhá, ale ten jí to trošku zkomplikoval. Opět ho zaujal uzel na konci šňůry, takže ač se snažila ho nasměrovat na střapec, po vypuštění si to nasměroval na druhej konec než měl. Snažila se ho zas nalákat máváním střapcem, trošku to zabralo, ale tentokrát jen na chvilku, zase ho to přestalo bavit a začal si čuchat v trávě. Ale aspoň u toho pobíhal. Panička teda musela běžet s ním, aby se snažil. Takže druhý běh byl spíš trénink pro paničku a jelikož jí dost pálilo v plicích, nedopadnul nic moc. Musí prostě víc trénovat.:-)

Pak nás páníci vzali na pořádnou prochajdu k Vltavě, takže jsme si zaplavali, zablbnuli si a celkově se odreagovali. A jelikož skončilo první kolo běhů, byla vyhlášena hodinová pauza my se mohli courat a plovat hooodně dlouho. Když jsme se vrátili, páníček vzal Bojara do auta a jeli domů. Přeci jen to čekání je trošku nudný a on už si své odběhal (panička si teda odběhala trošku nad rámec, ale tak, co jí nezabije, to jí posílí, tak jen ať běhá).:-)

Na druhý běh jsem měl sparingpartnera - křížence Kuraie. Tentokrát jsem měl bílý obojek a také jsme dostali košík, abychom se u střapce náhodou neporvali. Oba jsme běželi fakt moc hezky, ale přeci jen byl Kurai u střapce o chvilku dřív než já. Panička mi pak ještě dala střapec na „zákus“, když ho pustil, abych to měl se vším všudy a opustili jsme dráhu. Šli jsme se zas projít, abych se vydejchal a pak si zalezli s paničkou do kufru formánka. Sedla si ke mně, já si jí lehnul na nohy a odpočívali jsme. Oba jsme byli dost unavení.

Závod skončil asi v půl 5, něco po páté se vyhlašovaly výsledky a já dostal za coursing svoji první cenu, svůj první diplom a taky první zápis do coursingového certifikátu. Za závod jsem získal 162 bodů, což si myslím, je docela slušný výkon. Bohužel nevím kolik v prvním a kolik v druhém běhu, organizátoři neměli už čas to tam zapisovat. Ale to nevadí. Hlavní je, že jsme si den skvěle užili, potkali spoustu známých, ale i poznali nové lidi. Není nic lepšího než být celý den s paničkou.

fotečky

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA