Memoriál Karla Grünwalda - ZPU1 - 14.10.07
Jsem si myslel, když jsme včera vstávali v 5, že se dneska vyspím. Hm, omyl. Sice jsme nevstávali tak odporně v noci, ale stejně. V 7 v neděli je prostě hrozně brzo. Ale zas to vypadalo, že se bude něco dít.
Byl jsem naložen do auta a vyrazili jsme směr Kralupy. Tam to znám. Běhám tam coursing a jednou jsme tam byli na závodech a jednou na voříškiádě. A teďka jsme jeli na další ročník závodu "Memoriál Karla Grünwalda" a závodili jsme v kategorii ZPU1. Jdem totiž za měsíc na zkoušky, tak si to panička chtěla vyzkoušet. No, nevim, možná nás po mém dnešním výkonu odhlásí.:-)))
Na místo jsme dorazili kolem čtvrt na 9, panička nás šla zapsat a vyzvednout si startovní číslo a bodovací kartu. Číslo jsme měli relativně super - 10.
Krom mě tam byla taky Tonička s Dášou, ale ty soutěžili v ZOP. S náma měla jít Adriana s borderákem Merlinem, ale Merlinek byl nějak psychicky rozhozen, takže na všechny kolemjdoučí vrčel a byl prostě celej nesvůj, tak je nakonec Adriana odhlásila.
Začínalo se v 9 hodin, takže my přišli na řadu kolem desáté. Šli jsme se teda ještě před tím trošku projít, abych se proběh a vyvenčil. No, upřímně, na mém (ne)výkonu to vůbec nic nezměnilo. Jen co jsem vlez na cvičák, věděla panička, že je zle. Vůbec jsem jí nevnímal, absolutně nereagoval a jen tahal na vodítku. Celou poslušnost jsem proštěkal a chůze u nohy byla teda, mírně řečeno, katastrofa. Furt jsem někam odbíhal a absolutně se nesoustředil. Taky jsme za ovladatelnost bez vodítka dostali jen 4 body.:-( Ostatní věci byly relativně v pohodě, polohy S-L-V za 9, přivolání za 7 (jsem se rovnou přiřadil k noze a nepředsedl), aport - klasicky jsem ho pliv paničce k nohám, ale s tím počítala, takže za 5, skok vysoký i šplhem shodně po 7 bodech. Nejlepší jsem měl štěkání na povel a dlouhodobé odložení.:-) Za tyhle dva cviky jsem měl plný počet bodíků, tedy 10. No, takže první část za 59 bodů z 80 možných. Druhá část, skupinové cviky, už teda byla o trošku lepší, ač jsem opět štěkal a chůze u nohy opět katastrofa (ovšem tentokrát jsem za ní dostal bodů 9, tak já teda nevim). Jedinej problém byl u chůze po nepříjemném materiálu. Mně nevadí materiál, mě vadí to, že jsem u toho na vodítku. Tahal jsem jak šílenej a vypadal jsem, jako že jsem o povelu "k noze" v životě neslyšel. Takže za 7. Ostatní - odložení za pochodu, sedni-lehni-vstaň a lhostejnost k nárazovému zvuku za 10, takže celkem 46 bodů, sečteno a podtrženo z obou částí 105 bodů a celkem 6. místo, z deseti účastníků. Panička byla fakt ráda, protože to čekala mnohem horší. Mno, zkoušku bychom udělali, ale s takovýhle výkonem by panička moc spokojená nebyla, takže budem trénovat, trénovat a zase trénovat. Nejhorší je, že já to všechno krásně umím, ale jakmile je takováhle akce, kde je hodně pejsků a lidí, jsem psychicky úpně mimo a prostě nevnímám, co mám dělat.
Když docvičila i Tonička, šli jsme na společnou procházku. Adriana měla trošku strach co Merlin, ale jakmile zjistil, že jsem vykastrovanej, byl klid. Párkrát si ke mě čmuchnul, když se mi to nelíbilo, "vysvětlil" jsem mu, že takhle teda ne, párkrát jsem mu ukrad z tlamy klacek (potom je už sám pouštěl a milerád mi je přenechával:-)) a byl mezi náma klid. Adriana nás vyfotila, takže budeme mít super fotečky, což bych jinak neměl, protože panička byla skleróza a nechala si foťák v baťůžku. Pak jsme teda už jen čekali na vyhlášení. Dostali jsme krásnej diplom a jelo se domů za páníčkem.
U něj jsme se krásně natáhli a chrupkali, protože jsme všichni byli stráááášně unavení. A kdybysme nemuseli jít k nám domů, protože přeci jen pořád nebydlíme všichni spolu, spali bychom asi až do rána.
Uffff, opravdu to byl dosti náročný víkend.
