Tak mě zas ta moje panička jednou dostala. Na začátku roku jsme začli pravidelně běhat, což mě moc bavilo, ale pak bohužel panička přestala mít nějak čas, v létě bylo děsný horko a podobný výmluvy a přestali jsme. Ale pořád mi říkala, že na podzim zas začnem, ať se těším. Mno, podzim začal a furt nic, takže mi bylo jasný, že se nic konat nebude. Ovšem dneska mě překvapila. Dorazila z práce, převlíkla se do "slušivých" legín, nasoukala se do sedáku, vzala amortizační šňůru, mě dala kšíry a vyrazili jsme. Fakt jsem koukal.
V parku jsme ještě cestou potkali pitku Sáru a pointra Bárta, takže jsme se trošku zasekli, ale za chvíli jsme už razili dále, směr les. Na začátku si panička dala mírný strečink, prý aby si nenatáhla svaly, či co, ale z toho jejího klusu si opravdu neměla co natáhnout.:-) Pak jsem už byl připnut na šňůru a panička zavelela "tahvpřed". Nevim co to znamená, tak jsem začal paničce skákat na hlavu a tak, což asi nebylo správně, protože mi říkala něco jako magore a tak. Šli jsme tedy krokem, šňůru držela relativně blízko kšírů a furt říkala to "tahvpřed". A když jsem zatáh a šel dopředu, byl jsem děsně moc chválenej. Tak jsem si vydedukoval, že když budu tahat a poběžím, že z toho i něco budu mít, tak jsem se rozeběh a táhnul jak divej. Panička mě chválila, ale za chvilku začla vypadat, jako že už nemůže. Nechápu, uběhli jsme asi tak 500 metrů. No, ale brala ten dnešek jako nácvik tahání, zastavování a zatáčení. Musí trošku nabrat kondičku, tak jí to bude chvíli trvat, než budem lítat po lese jak blázni.:-)
Běh jsme střídali s chůzí (aby se panička mohla aspoň trošku vydýchat) a nacvičovali jsme tahvpřed, rajt, left, stůj a pak nějaký ššššššššš, to když jsme šli z kopce. A protože mě u toho brzdila, šel jsem na prověšený šňůře a zas jsem byl chválenej. Myslím, že nám to fakt půjde. Jen ta paničky fyzička jako nic moc. Mno, spíš nic než moc.:-)
Na konci si zas dala ten svůj strečink a šli jsme domů na véču.
A na pátek mám slíbeno zase, tak se už moc těším.
