Jdi na obsah Jdi na menu
 


Co je to dog-trekking a !!!SUPER!!! návod, jak na to

12. 5. 2007

Jak přežít dogtrekking aneb co má šnek v domečku

 

 

převzato od WAMI - originál naleznete na www.skorovlci.tombru.com 

Vzhledem k tomu, že se netenčí otázky „prvotrekařů“, rozhodla jsem se, že se pokusím

sepsat své zkušenosti s tím, jak přežít dogtrekking. Tento článek nikomu neukáže,

jak vyhrát, a je mi jasné, že s lecčíms se bude dát oponovat. Kolik je trekařů, tolik je

různých zkušeností – a ty nejlepší jsou ty vlastní. Nicméně pokud vás tento textík

alespoň navede k tomu, jak o vybavení na trek přemýšlet, splní svůj účel. :o)

Pes
Pes by měl vlastnit postroj, nejlépe tažný. Zjednodušeně řečeno existují dva druhy

tažných postrojů: s tzv. dlouhou zádí (SLED) a s tzv. krátkou zádí (GUARD). Pokusím se

shrnout jejich hlavní výhody a nevýhody:
GUARD: pes je na něm lépe ovladatelný, někdy se proto postroj označuje také jako

vodicí. Záleží na konkrétním typu postroje – někdy má očko pro uchycení canicrossové

(CC) šňůry hned mezi lopatkami psa, někdy kus za nimi. Nejdále však zhruba v půli zad.

Další výhodou postroje typu guard je, že je alespoň částečně seřizovatelný, takže

pejsek v něm může trochu poporůst. Také se někdy říká, že na dogtrekking a

canicross je vhodnější, protože CC šňůra jde od hřbetu psa poměrně nahoru k pasu

psovoda.
SLED: pes v něm má lépe rozložený tah na celé tělo. Ale je v něm také hůře

ovladatelný, protože očko na uchycení CC šňůry je až u kořene ocasu, a pokud pejska

potřebujete někam popotáhnout, postroj se ochotně shrne a pes se pak špatně

ovlivňuje pomocí vodítka. Někdy se říká, že tento postroj je vhodnější pro sporty jako

tahání saní nebo třeba koloběžky, protože CC šňůra pak jde relativně rovně od hřbetu

psa.

Osobně dávám na dogtrekking přednost postroji typu guard. Přeci jenom pejsků

potkávám cestou hodně a je třeba se některým vyhnout. Jindy je třeba psa usměrnit na

lávku či jinou úzkou cestu, pokud potřebuju, aby mi pes šel „za patama“ a netáhl mě

s kopce, pak se ani jemu postroj neshrnuje a lépe ho navedu, kde ho chci mít.

Ale popravdě řečeno – Deny nosil brašničky. Naše jsou seřizovatelné asi 6 přezkami,

polstrované na břiše i na hrudním popruhu... ...a chodí s námi už asi šest let, takže

něco vydrží. Mají kovové očko kousek před lopatkami psa. Uznávám, že Deny není

extrémně tahací, tak nevím, jestli by očko nebo jeho přišitý úchyt vydržely nějaké

extrémní škubnutí tahacího psa při startu, ale běžného poškubávání a občas i tahu

vydržely fakt hodně.
Když jsme u brašniček. Odborné zdroje udávají, že trénovaný pes unese až třetinu své

váhy. Ráda bych to poopravila – je nutno uvažovat i o délce a náročnosti trati, po které

pes zátěž nese. Po dlouhém testování jsem přišla na to, že pro dogtrek (long – 100km)

je ideální zátěž pro Denyho (30 kg) je zhruba 1/6 jeho váhy, tedy 4-5 kg. V brašnách si

pak nese: vodu (pro nás oba), svoje žrádlo (granulky), asi půlkila sýra (pro něj) a

několik drobností pro vyvážení brašen (obě strany by měly být zatíženy zhruba stejně)

– pláštěnku, jabko,... A v neposlední řadě psí misku. Tu doporučuju skládací z

pogumovaného plátna (je skladná, lehká a udrží vodu po celou noc na bivaku).

Další nezbytnou výbavou pro pejska je CC šňůra, canicrossový popruh, skijöringová

šňůra... Prostě vodítko s amortizérem. Tzv. gumicuk slouží k tomu, aby tlumil nárazy

(třeba při škubnutí) na páteř psa, a potažmo i psovoda. Pokud nejsou penízky na profi

gumicuk, bohatě postačí jeho náhražka, vytvořená ať už z pavouku, který slouží k

uchycování nákladů na střechu aut (nutno odstranit kovové háčky na koncích!), nebo

z tlustšího gumového lana (ze kterého se vyrábí právě ti pavouci). Půlmetru gumy

s očky a karabinami na koncích – a máte super gumicuk! Vřele doporučuji ať už

CC šňůru nebo domácky vyrobený gumicuk umístit blíže k sobě, pevnou část vodítka

blíže k psovi. V případě nutnosti je pak jednodušší šáhnout kus od sebe a držet psa

na pevném vodítku, než se s ním přetahovat na gumě...

Trekař
Gumicukem je pes připoután ke svému šílenci. (Jak jinak nazvat člověka, který si tu

stovku kiláků za dva dny dá dobrovolně?! :oD ) Způsoby upoutání jsou různé: k batohu,

k sedáku, jen tak v ruce...
Sedák je pás, který se dává na boky, a je vypolstrovaný, aby tahání netlačilo.

Říká se mu taky bederák. V ideálním případě má sedák spodní tah. Což znamená,

že pes netahá přímo za pas svého šílence, ale za jeho težiště (v případě skijoringu i

brzdiště :oP ) – tedy za zadek. Dá se použít jak horolezecký sedák, tak speciální

musherský. Horolezecký je lepší v tom, že je pohodlnější, ale – toto je určeno zejména

dámám – blbě se s ním chodí na malou do keříčků (než se z toho člověk dostane!)...

Musherský je jednodušší na oblékání (a tudíž i svlékání), ale v případě, že si ho blbě

seřídíte, můžete si pořídit leccos, od vlka počínaje, přes otlaky a odřeniny, až k

erotickým zážitkům (jste-li lehce masochistický jedinec).
Já Denyho mívám ale upoutaného jen za bederák od báglu. Je to jedna z možností,

vhodnější zejména pro netahavé pejsky. Mně se navíc sedák s bederákem na bocích

mlátí, což není moc pohodlné – ale vinu přikládám právě tomu, že Deny netahá,

s Lumpem to třeba bude jiné... ;o)

Tím se dostáváme k batohu a přestávám teoretizovat, protože tady je to už vážně jen

a jenom o osobních zkušenostech a zdravotních omezeních. Já mám problémy s páteří,

proto jsem přímo fyzicky nucena omezovat co nejvíce svou zátěž (teda ne že by se to

nehodilo každému, ale já s těžkým báglem přestávám dýchat :o/ ).
Rozhodla jsem se tedy pro malý batoh o objemu 30l. Je jedno, od jaké firmy je,

ale u mého mi plně vyhovuje kovová vzpěra zad. Díky konstrukci se mě tak bágl dotýká

jen na ramenou a bederákem. Můžu mít bágl jakkoliv těžký, ale když ho nasadím,

tak se mnou splyne a nemám pocit nějakého přílišného zatížení ramen nebo zad.

Proto mohu podobný typ batohů vřele doporučit.

Co s sebou? A teď už čistě o osobních zkušenostech: Já mám v báglu povinnou

výbavu (spacák, karimatku, čelovku, nějaký ten žvanec), navíc podvlíkačky a teplé tričko,

čisté ponožky a spoďáry, sirky, kapesní nůž, náplasti, pláštěnku a různé drobnosti,

co mě napadnou... Spacák – mám lehký letní, zhruba 900g. Jednu noc se dá

proklepat v čemkoliv... ;oP Co se jídla týká, obecně nemusím sladké, takže volím

jídlo podle toho. V průběhu treku navíc mívám stažený žaludek, takže toho moc

nesním. A téměř vždy se dá spolehnout na nějakou tu hospůdku po cestě

a na teplou polívku. Takže k jídlu s sebou mívám 2 pytlíky dietního suchého chleba

(„křehké plátky“), 2 paštiky, tvrdý sýr, sušenky Bebe Dobré ráno, a pár müsli tyčinek

(ty si většinou ale přinesu zase zpátky). Nesmí chybět sušené ovoce

(rozinky, meruňky, švestky) a nějaká ta tatranka (většinou ovšem taky donesená zpět).

 Když si vzpomenu, tak si s sebou vemu i bonbony, nejlépe gumové. No a samozřejmě

 se mi u pasu houpá nabitý – foťák... :o)

Pokud máte tu možnost, vyzkoušejte si turistické hole. Já jim nejprve taky nevěřila,

ale pak jsem to vyzkoušela – a od té doby už je nosím taky. Do kopce pomůžou,

s kopce tlumí námahu kolen, šetří síly a v případě nutnosti se jimi dá zapíchnout

nepohodlný konkurent! ;oD

Co na sebe? Co je vám pohodlné... ;o) Každopádně se vždycky hodí větrovka

(alespoň jednoduchá, lehoučká) a nějaký teplejší kousek na bivak.

Boty. Záleží, co a jak vám vyhovuje. Já si na lehčí treky v lehčím terénu beru lehčí

boty, ale obecně řečeno jsem nejvíc treků odešla v botách pevných, trekových. Jednak

protože mám pohyblivější klouby a nějaké to zpevnění jim sedí, jednak mám v těžších

terénech jistější nohy a v neposlední řadě dobrá podrážka tlumí hodně nárazů. Do

terénu prostě bezva – ale na asfaltu si dlouhým pochodem v pevných botách nohy

člověk úplně zničí... :o/ Ke koupi nových bot mám jednu poznámku – nespoléhejte se

na to, že „boty se časem rozchodí“. Nerozchodí. Naopak. Správná bota je tehdy,

jestliže když do ní vklouznete, cítíte se jako v bačkorách (teda před trekem,

po treku se cítíte spíš jak ve staré sádře :oP ). Pokud z bot na trek v jakémkoliv

ohledu nemáte dobrý pocit, nejsou to dobré boty. Ty vám prostě musí padnout už

„od pohledu“. A je jedno, jestli jsou vysoké nebo nízké, běžecké nebo trekové...

A na co nezapomenout? Nezapomeňte si vyměnit baterky v čelovce. Nabít mobil.

Zapsat si k mapě číslo na odvoz (kdyby se nedejbože něco stalo). Vzít si tu SPRÁVNOU

mapu. Podrbat psa a kochat se ze společné vlčí stezky... :o)

(zdroj: www.skorovlci.tombru.com a www.dogtrekking.info)

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Začátečník, ještě vlastně ani ne

Káča,27. 6. 2007 11:10

Ahoj, mám osmiměsíčního kluka gordonsetra a protože
nejsem žádnej nadšenec co se týče myslivecké výchovy, tak stále dumám, jak toho divočáka utahat a
udělat šťastným. Protože moc ráda chodím jakoukoli
přírodou,tak když jsem narazila na nějaké kusé informace o dog trekkingu, rozhodla jsem se trošku se popídit, protože mám pocit, že by mi tohle pochodování úplně sedlo a samozřejmě i Plutovi.
Takže díky za fajn povídání. Zase jsem se posunula v tom co vím o kousek dál.
Je možné se přijed podívat třeba někam, kde startujete a obhlídnout vybavení, aby člověk měl trošku představu o tom co je lepší a vychytanější, díky zkušenostem
Ahoj Káča

Postroj

Lucka,23. 6. 2007 19:36

Ahoj, k tomu postroji: Postroj guard je mozna vhodny pro psy jako jako je nemecky ovcak, CS vlcak apod., pro ohare je ale kazdopadne vhodnejsi specialni oharsky postroj jako je treba Hound od Manmata, nebo postroj Faster od Dasi Nesnerove. Guard se na oharovi vselijak krouti (pri delsim noseni muze zpusobovat odreniny) a neumoznuje psovi plne rozvinout tah. Na canicross ani skijoring skoro nikdo ze zavodniku guard nepouziva, pokud psovi postroj dokonale sedi, tak ho neomezuje ani snura, ktera vede bezci od pasu.

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA