Tady je Majkyho:-)

V sobotu 07.04.07 jsme s paničkou vyrazili ráno na vlak a jeli za Luckou a Artem do Jílového.

Už na nádraží to bylo docela ftipný, protože než jsme si stihli koupit lístky přistoupily k nám 2 slečny a ptaly se paničky "dů jů spík ingliš" nebo aspoň nějak takhle mi to znělo. No, asi jo, protože se zakecaly docela dlouho. Panička mi pak vysvětlila, že potřebovaly poradit, kde si koupit celodenní lístek na MHD. Jenže než jim to vysvětlila, paní u okénka zavřela. Takže ta vystátá fronta nám byla na nic a museli jsme jít stát druhou. Naštěstí jsme byli rychle na řadě a koupili všechno, tak, jak jsme potřebovali. Panička si zase klasicky nevzala nic k snídani, takže si šla koupit 2 tatranky a colu. A najednou slyšíme, abychom nastupovali do našeho vlaku (nevolali teda přímo nás, zas tak populární nejsem, ale třeba za nějakej čas už budu:-)), ale hlásili, aby lidi nastupovali do vlaku 9005 směr Vrané nad Vltavou, Čerčany atd., no a to byl náš vlak. Panička vůbec netušila kolik je hodin, takže s peněženkou, tatrankama, colou a mnou na vodítku v rukách utíkala jak splašená na nástupiště 4. Když jsme tam dosprintovali, zjistila panička, že máme ještě 10 minut. To je teda ale blbá rozcvička takhle brzo po ránu. Ale aspoň jsme měli víc času na uvelebení se. Nastoupili jsme do posledního vagónu a tentokrát mě panička vzala do prvního patra, že je tam líp vidět do kraje.:-) Především tam bylo víc místa. Uvelebil jsem se a těšil se, jak hezky budu celou cestu hajat. Jenže na Zbraslavi přistoupily Andík s Růženkou, které za sebou vláčely Adélu, takže jsem měl po spaní.:-( Růženka se stále ve vlaku bojí, takže dejchala jak sentinel a Andulka furt někam lezla, takže za chvíli jsem neposeděl ani já a dokonce se v jednu chvíli chtěl paničce usadit na klíně. Byl jsem ale odmítnut, tak jsem aspoň kníkal až do Jílového. Konečně jsme vystupovali a to byla taky sranda. Adéla se do vodítka moc pěkně zašmodrchala a hrozilo, že nevystoupí. Musela holky pustit a panička je venku chytala. Jojo, není nad to, mít dva psy na jednom vodítku.:-))) Art s Luckou nám už šel naproti, takže jsme se museli nastrojit do kšírů a paničky do sedáků (teda upřímně, já už bych se do těch kšírů i snad dokázal nasoukat sám, ale paničce ty její furt trvaj tak šíleně dlouho, až půjdem ten dog-trekking, tak v nich snad bude muset spát nebo vstávat o hodinu dřív, aby nezdržovala:-)) Když byly všechny tři paničky nalezlý ve svých sedácích, my pesani zašroubovaný v postrojích, mohli jsme vyrazit. Trasa začínala stejně jako před týdnem, ale za pár kilásků už jsme šli jinudy. Ovšem tento výlet neměl být tak klidný jako ten minulý, kdy jsme šli jen s Artem a Luckou. Hned za silnicí bylo první vzrůšo. Je tam taková uzká cestička, z jedné strany obehnaná zdí od domu a z druhé strany je stráň porostlá křovím. No, a na téhle cestičce jsme potkali velice starého pána se starším pejskem. Pejsek byl typický voříšek zlaté barvy. Pán měl klacek místo hole. Oba byli dost agresivní. Paničky si nás daly k noze a že jako kolem pána projdou (my stáli první), jenže pán (aniž si psa nějak přitáhl k sobě) začal máchat tim klackem (holí), že to jako nejde, a že je přece musíme obejít přes tu zakřovenou stráň a ukazoval na takovej pidi prostor, tak pro žížalu, že to tam máme prolízt. Panička i docela čekala, že jí tou holí přetáhne. Jeho pejsek se zatím úspěšně škrtil na stahováku a chtěl mě spapat. Naivka.:-)Panička tam s ním chvíli debatovala, pak se do toho vložila Lucka a beze slova kolem nich prošla. Panička se mu stále snažila vysvětlit, že křovím fakt neprolezem a hlavně nepolezem, a že kdyby šel blíž k tý zdi a psa si stáhnul na krátko, tak projdem a nic se nestane. A že jedinej pes, kterej je tam agresivní, je ten jeho. Pán si furt hudlal svoje, tak mě vzala za kšíry a taky jsme prošli. Ani Arta ani mě škrtící se vořech ani v nejmenším nezajímal. Nakonec šla Adéla s holkama a jen Andulka se chtěla kamarádit, ale nebylo jí to dovoleno (ještě by jí mohli ten pes nebo pán něco udělat a to bych se asi neovládnul, teda asi spíš panička, mě by nepustila). Pána i vořecha jsme ve zdraví přežili a mohli jsme KONEČNĚ pokračovat dál v cestě. Potom byla cesta moc super. Do kopce, z kopce (to docela převládalo, nebo mi to aspoň tak přišlo), po rovince, prostě skvělej vejlet. Když jsme zase šli z jednoho takovýho kopce (dost prudkýho) a já tahnul a zcela ignoroval paniččino K NOZE, něco mě šlehlo přes zadeček. A za chvilku znova. Normálně, panička si na mě urvala proutek a dostal jsem jednu štípavou, když jsem táhnul. Takže jsem už pak dobrovolně šel u nohy, protože proutkem to teda fakt bolí. Pak ho panička půjčila Adéle na Andulku a ta si s ním taky užila svoje. "Kšíry máš sice SOFT universal, ale tahle procházka pro tebe holčičko bude HARD CORE." Po téhle hlášce Adély se panička smála asi 5 minut.

Taky jsme se podívali na hrad. Sice takovej už rozbořenej (taky se to tam jmenuje Zbořený Kostelec - teda snad si to panička pamatuje dobře), ale bylo to tam moc hezký. Hezká vyhlídka a tak. Pokochat se můžete ve fotečkách, protože jsme byli naaranžováni a foceni o 106.:-) Hrad byl na strmým kopci a tak panička konečně pořádně ocenila, že mě má na laně.:-) Vytáh jsem jí až na horu jak nic. Celý to vyběhla a ani jí to nedělalo žádný problém. Dolů jsem teda byl radši puštěn, protože proutek už nebyl a jeho vliv tím pádem taky ne.:-)

Taky jsme si udělali přestávku na sváču. Adéla vyndala chleba s čímsi a ostatní pesáci se kolem ní sesedli a začali loudit. Jen já si žvejkal klacíček. Jsem totiž slušně vychován a neloudím (teda před cizími, doma klidně:-)). Holky jí pak moc krásně zašněrovali do svých šňůr, takže měla co dělat se z nich vymotat. My dostali ještě napít a šlo se dále.

Cestou jsme potkali spoustu zviřátek. Kočku, která provokativně počkala až jí všichni 4 uvidíme a pak teprve opustila cestu, krávy a koně. A protože jsme byli zrovna puštění, šla se Andulka na jednoho podívat zblízka. Kůň si jí taky přišel prohlédnout, ale na její snahy rozběhat ho, nereagoval. Tak jí to přestalo bavit a šla si aspoň zobnout jeho koblížků. Prý jí to moooc chutná. To, že jsme byli puštěni bylo fajn, ale paničky dost zpomalily a na to, že jsme museli chytnout vlak, jsme šli fakt moc pomalu. Art se taky ještě stihnul ztratit, když se ze svého výletu vrátil sice na cestu, kudy jsme šli, ale běžel po ní opačným směrem a vůbec nereagoval na volání Lucky. Když byl teda odchycen, byli jsme zas připnuti a vyrazili směr nádraží. Můžu vám říct, že takhle rychle jsem snad 2km ještě neušel. Sice jsme neběželi v pravém slova smyslu (na to už byly paničky moc tuhý), ale tempo bylo velice rázné a protože cesta vedla z kopce, bylo to docela ftipný. Fakt to vypadalo, že vlak nestihnem a půjdem ještě pěšky do Jílového a buď čekat na další nebo volat páníčkovi, aby pro nás přijel. Nebudu vás napínat, vlak jsme nakonec stihli, ale bylo to dost knap a možná by bylo lepší, kdyby nám ujel. Paničky si jen tak tak stihly dát něco k pití a už tu byl vlak. Nastoupili jsme, usadili se a najednou slyšíme "strašně příjemného" pana průvodčího: "všichni psi budou mít košíky". Já ho měl, panička mi ho dává vždycky když někam jedem, pro jistotu, ale Art a Andulka ne. Art ho měl v baťůžku, takže ho Lucka vyndala a nandala Artovi, ale Andulka prostě košík nemá. Pan průvodčí byl dost nepříjemnej, i když je fakt, že pes dle přepravního řádu (nebo jak se tomu říká) má mít náhubek, ale říct se to dá i jinak. Lucka vystupovala v Jílovým, což byly 2 zastávky, tak ho ukecala, že pak dá ten Artův Andulce. Na protesty typu, že je to ještě štěně, odpověděl, že on se ve psech vyzná a tohle, že jako štěně nevypadá. Vyzná? Možná (i když bych to moc neviděl), ale pejsky rozhodně rád nemá. Ani se na nás neusmál, ani nic jinýho. Za pár zastávek dál nastoupila starší pani s mrňavym kníračem bez košíku. Bohužel nešli k nám, tak nevim, jestli jí taky prudil nebo si dovoluje jen na mladý holky. Asi má mindrák.:-)

Holky vystupovaly na Zbraslavi, takže jsme osiřeli. Vlak končil ve Vršovicích, ale přijel pro nás páníček, takže jsme se nemuseli kodrcat MHD domů. Výlet byl (až na těch pár nepříjemnějších zážitků - dědek se psem, závěrečný skorosprint, "příjemný" průvodčí) přímo bombovej a musíme zase někdy brzo nějakej spáchat.