Jdi na obsah Jdi na menu
 


Fuf-trekk, Pavlovice - 23.02.08

24. 2. 2008

Tento víkend byl plánován dlouho dopředu. Pražský a okolopražský paničky se domluvily s Fufíkovcema, že za nima dorazíme na trekk. V plánu byla trasa cca 27km a přesně tolik taky měřila.

U nás byl sraz v půl 7, jenže jsme trošku nepočítali s tím, že zrovna tento víkend bude výluka metra a to bude končit na Holešovicích. Panička totiž celý minulý týden jezdila autem, takže to bohužel nezaznamenala. Ale holky to zvládly dobře a před sedmou jsme vyjížděli na náš dnešní výlet. Samozřejmě jsem nemohl nechat bez komentáře to, že mi byl zas do kufru nacpán Cedrik a brblal jsem dost dlouho. Ale nakonec jsem toho nechal, stejně to nemělo smysl. V autě jsme strávili dvě a půl hoďky, i s jednou přestávkou na čůrání pro paničky. Panička byla tak koncentrovaný řidič, že úspěšně přejela náš sjezd, ale naštěstí je o 3 kiláky dál druhej, takže jsme sjeli tam a překvapivě i snadno našli správný směr. Když jsme byli asi tak 8 kiláků od cíle, volal nám Honza "Fufík", kde jsme. Panička ho informovala, že někde mezi poli. Myslím, že to byl dost jasný popis, ne?:-)

Za chvilku jsme opravdu dorazili do Pavlovic a Dorka s Truhlíkem i Airou už čekali venku. Byli jsme vypuštěni a paničky se začly připravovat na trekk. Když jsme byli akorát připraveni, dorazila Karolína s kokrem Richiem, kterej byl zjevně nenadšen, že jde s tolika psy a hned to dal najevo. Arwenka se chtěla seznámit a Richie po ní vyjel. Kdokoli prošel kolem něj, vyjel po něm. A to si ho dotyčný nemusel ani všimnout. Richie opravdu není vhodný pes do smečky, ale nicméně s námi Karolína chtěla jít.

Pomalu jsme se tedy vydali vstříc dnešním zážitkům. Počátky jsou vždy těžké a nejinak tomu bylo i tady. Jak jsme šli v chumlu, stále jsme se motali šňůrama a postup byl dost šnečím tempem. Takže jsme dostali mírné rozestupy a hned byl klid a zrychlili jsme.

Cesta docela ubíhala, paničky si povídaly a my ťapali před nima. Ovšem to neznamenalo, že by byla nuda. Tenhle výlet byl nejadrenalinovější, co jsme zatím kdy šli. Cedrik si nesedl s Truhlíčkem a asi 5x se servali a to jako že opravdu, ale jelikož byli na šňůrách, nic se nestalo. Jednou jsem jim to i soudcoval a kontroloval, zda se koušou fér. Ale kluci si nikdy nic doopravdy neuděli, jen se tak oťukávali, co a jak. Richie si nesed s nikým (kromě Arwen, na kterou sice prvně vyjel, ale pak se od ní nemohl odtrhnout) a byl málem zakousnut Cedrikem i Truhlíkem a myslím, že nebýt kluci upoutáni na šňůrách, tak to byl Richienkův poslední den. Opravdu to nebyl dvakrát přijemný a kamarádský pejsek. Ale překvapivě přežil a on i Karolína celou trasu ušli a stíhali naše rychlé tempo. Panička zas předvedla, jak neumí chodit a malé baletní číslo zakončila na zemi, odřenými koleny a mírně vyvrknutým kotníkem. Je to prostě střevo.:-)

A Bojar velice překvapil, když asi 5x vyrazil sprintem za, v dálce mizejícím, zajícem. Samo neměl absolutně šanci ho dohnat, to by ten zajíc musel mít jen jednu nohu, ale i tak to byl od něj výborný výkon. Jen se panička bála, aby z toho extrémně rychlého pohybu neměl infarkt, ale Bojar se vracel vysloveně vysmátej a spokojenej.:-)

Když jsme docházeli a Pavlovice byly na dohled paničky byly fakt nadšeny. Už toho měly docela plný kecky. My ani ne, běhali jsme, dováděli a vůbec se nezdáli unaveni. Honza, který zůstal doma s jezbasama a vytvářel technický tým, nám připravil ven obrovskej hrnec s vodou, což jsme všichni využili. Jelikož paničky šly ještě k Fufíkovcům na čaj a buřtguláš, byli jsme s Cedrikem dáni do kufru, Karolína s Richiem odjeli domů a ostatní se přesunuli dovnitř. Nejdříve si rozebraly věci, co nám objednaly a pak se vrhly na guláš, pizzu a čaj. Když byl čas k odjezdu, byli jsme přeskládáni v kufru, holky naskákaly do auta a mohlo se vyrazit. Ovšem teď začal teprv ten největší adrenalin dne. Panička zjistila, že jí nesvítí parkovací světla a to jako vůbec, a taky nesvítila pravá potkávačka, což na večerní jízdu cca 250km není zrovna vhodné a navíc kontrolka baterky tak nějak dloho svítila, nakonec sice zhasla, ale byla prostě divná. Honza nám naštěstí pravou žárovku vyměnil, takže na cestu jsme viděli a mohli teda odjet. Vyjeli jsme tedy a po cca 100 metrech začla svítit kontrolka baterky. No, super. Panička, absolutně nezdatný automechanik volala páníčkovi, co jako s tím a jestli dojedem. Páníček poradil, ať zkusí znovu nastartovat bez světel, rádia a větráku. Všechno udělala, ovšem kontrolka svítila dál. Protůrovala motor, ale kontrolka svítila dál. Páníček prones, že teoreticky by měla na světla dojet, takže jsme teda vyrazili na, asi nejdelší, cestu domů. Cesta ubíhala děsně pomalu, aspoň paničce, my byli tuhý a spinkali si spokojeně v kufru. Asi 150km od Prahy nastal další "prolém". Ukazatel benzínu se dostal na "nulu". Ale stále se jelo, ono zastavit totiž znameno už možná nenastartovat. Když jsme se dostali na cca 40km od Prahy, panička dala hlasovat, zda jet dál s tím, že nám možná někde dojde benzín bo zastavit u pumpy a natankovat s tím, že pak možná nenastartujem. Většinou bylo rozhodnuto, že jedem dál a uvidíme, co to udělá.

Nebudu vás dál napínat, dobře to dopadlo. Holky jsme vysadili kousek před Nuselákem a my taky šťastně dorazili domů. Byl to nervák, ale zjistili jsme, že Formánek je formát a nenechal nás ve štychu.

Opravdu to byl super akční vejletík a už se těšíme, až si ho zopáknem, tentokrát ale na naší straně republiky.:-)

fotečky

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

re:

Jitka a Majky,24. 2. 2008 22:13

Oprava provedena.:-) My víme, že jste hodní kluci a že to bylo jen jako, aby nebyla nuda.:-)

Tru vs Cedr :)))

ter+cedr,24. 2. 2008 21:49

Téda, tak pětkrát servali:))) to sedí, ale jen co se počtu týče. Oni se neservali, oni jenom machrovali, zmítáni ve víru vášní a hormonů:))) jsou to naše statečná srdce:))) hahaha:)))

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA