Tady je Majkyho:-)

Tak jsme si s paničkou vyrazili protáhnout packy a malinko potrénovat před ofiko MIDem na Krušnohoráku. Jelikož měl být páníček na baráku, naplánovala to panička do okolí Říčan. Páníček tam nakonec nejel a ono by to bylo jedno, páč jsme vyráželi v 11:05 a vraceli se v 18:56.:-) Trasa byla super, z Jurečka přes Strašín, Mukařov, Louňovice do Jevan a zpět přes Vyžlovku, Žernovku, Babice a zpět na Strašín a do Říčan, potažmo Pacova. Počasí nám tak jako přálo napůl. Bylo hezky, ale ne žádný hrozný vedro, ovšem co nebylo zrovna dvakrát přijemné, byl docela silný vítr, který ne vždy fučel nám do zad a to se pak nešlo moc dobře. Ale tak zvládli jsme to a to je hlavní.
Samozřejmě jsme, jak je naším dobrým zvykem, vycházeli se zpožděním. Ale tentokrát za to nemohla panička, nýbrž páníček. Panička totiž v týdnu někde píchla kolo a páníček neměl čas ho vyměnit, takže prý ráno než pojedem. Hahaha. První problém: dostat páníčka z postele. Druhý problém: povolit kolo. Naštěstí se nakonec zadařilo oboje, ač to druhé až v nedalekém pneuservisu, který měl otevřeno a mohlo se tedy, s hodinovým, zpožděním vyrazit. Takže za to vlastně mohla zase panička. Kdyby nepíchla, neměli bychom zpoždění. :-D Zaparkovali jsme, kde jinde, než u našeho baráčku, který letos bude konečně hotov na bydlení, takže budem mít s Amy úžasnou zahradu. Potom už nás jen nasoukat do postrojů a mohlo se vyrazit. Začínali jsme na koupališti Jureček a pokračovali do kopce na Strašín (to kdybych tušil, tak jsem šel rovně podél lesa a neslejzal kopec, kterej jsem za pár kiláků zase vylejzal, no jo no, to je tak, když má organizaci na starosti ženská). Na Strašíně jsme aspoň zjistili, kde je tam místní cvičák, což měla panička radost, takže to vypadá, že to s tou poslušností myslí asi zase vážně a pokračovali lesem do Mukařova. Tam se teda muselo kus po silnici přes Louňovice, ale nebylo to tak hrozný a už jsme se pomalu blížili k Jevanům. Slezli jsme přes Voděradské bučiny, potkali nějaké nadšence, co pro děti dělali pohádkový les (panička si stěžovala, že to není fér, když nic nedostanem, ač jsme prošli poctivě celou trasu) a už jsme byli v Jevanech. Tam jsme se plácli v první restauraci na zahrádku a odpočívali. Panička si objednala jatýrka na cibulce s americkými brambory a když viděla tu porci, co jí donesli, tak prohlásila, že se už ani nezvedne, natož, aby ulezla dalších 15km.:-) Přeháněla, jako vždy. Když se najedla a já malinko vyspal, pokračovali jsme na Vyžlovku. Tam nám někde utekla zelená značka, ale jelikož to tam známe nemuseli jsme se vracet a jen jsme se napojili. Potom už to krásně ubíhalo.
U Babic jsme potkali bezprizorního jezevčíka, ale mastil si to po stopičce a my jsme ho vůbec nezajímali, takže jsme byli bez šance ho odchytit, jestli nemá telefon na obojku. Potom jsem už v pohodičce doťapali až zpátky do našeho známého lesíka a tentokrát jsme nelezli z kopce a do kopce, ale šli hezky podél něj rovně. U něj jsme taky potkali dvě paní, které se nás ptaly, zda jsme nepotkali jezevčíka. Nakonec jsme se dobrali k tomu, že ten, co nás míjel před cca hodinou a půl, tedy tak 8km byl ten jejich. Tak jen doufám, že se v pořádku dostal domů.
No a za chvilku jsme už byli u auta. To naštěstí nikdo neukrad, když už nám tam ukradli co mohli. Ale až tam budu bydlet, tak jim dám co proto, lotrům!
Už v autě jsem spal, ale doma, po tom, co jsme u páníčkový sestry, kde páníček celý den se švárou montoval skřín, vyzvedli Amy, padl za vlast a nechtělo se mi jít ani na véču natož ven se venčit. Ale tak byl jsem přemluven a potom jsem už hezky spinkal až do rána. :-)

fotky