Jdi na obsah Jdi na menu
 


Trénink na dogtrekking s Andulkou a Adélou - 05.05.07

6. 5. 2007

V sobotu jsme byli zase výletovat. První oficiální dog-trekk se nám blíží, tak trénujem jak můžem. Tentokrát jsme ale šli jen s Andulkou a Adélou. Lucka totiž na Arta prdí a furt jen pracuje. Nechápu.:-)

Jeli jsme k Adéle, projít si tam okolí Jíloviště. Dopo nás tam hodil páníček autem, busem se nám s paničkou fakt nechtělo (večer nás to teda neminulo, ale nebylo to tak hrozný). Panička se navlíkla do sedáku (klasicky jí to zase trvalo celou věčnost) a vyrazili jsme. V pátek si koupila novej "baťůžek", už přímo na ty ofiko DT, takže ho taky chtěla vyzkoušet. Myslela si, že 45l na ten náš výlet bude zbytečně velkejch a bude ho mít skoro prázdnej. Omyl. Měla tam teda ještě trošku rezervy, ale batoh byl skoro plnej. Samozřejmě mých věcí. Svoji tam měla asi jen pláštěnku.:-))

Trasa vedla po všech 4 barvách značek a našlapali jsme cca 26km. A ve velice rychlém tempu, protože jsme s Andulkou táhli jak diví.

Začali jsme na červené, po ní došly na Skalku, tam jsme uhli na zelenou, směr Řevnice, což bylo celý z kopce a paničky už nadávaly, jestli bychom nemohli jít i do kopce, když už ne po rovince. Je fakt, že jsem dost táhnul i z toho kopce, což asi pro paničku není zrovna dvakrát příjemný. Taky mě pak furt chtěla mít u nohy, ale mě se moc nechtělo.:-) V Řevnicích jsme uhly na modrou a po ní šli až na rozcestí Na Šraňku (nebo tak nějak se to jmenovalo). A to zas bylo do kopce a paničky zas (překvapivě) láteřily, že by to už chtělo nějakou rovinku. Chjo, ty ženský snad nikdy nebudou spokojený.:-) Ale vylezli jsme to relativně rychle a pak už byla ta kýžená rovinka. Na tom rozcestí jsme si dali první (a taky poslední) delší pauzičku. Zatím byly jen krátký pauzy na naše napití a zkontrolování cesty dle mapy. Paničky si snědly svačinku (cheesburgry, chápete to?!?) a pokračovali jsme po žlutý do Řitky a přes Líšnici zpět do Jíloviště. V Líšnici jsme šli přes pole s pšenicí, což bylo příjemné spestření výletu. Nabrali jsme s Andulkou nové síly a skákali v obilí jak blázni. Samozřejmě jsem se celou cestu živil, protože zelenou pšenici přímo miluju. Paničky museli občas i popoběhnout, jak jsem byli rychlí. Ale pak jsme už zase podlezli podchodem (už druhým) pod dálnicí (nebo teda rychlostní silnicí) co tam vede a šli normálně po cestě. Pak jsme ještě jednou podlezli na druhou stranu a čekali na bus do Prahy. Autobus nám jel vždycky ve čtvrt, a do Jíloviště bychom to nestihli, tak jsme nastupovali o dvě zastávky dřív. Pan řidič byl trošku nevrlej, ale lístky nám prodal a už jsme se vezli. Andulku s Adlou čekalo ještě pár kilásků domů po svejch, ale prý to taky zvládly.:-)

V buse jsme nejdřív zůstali stát skoro hned na začátku, ale když jsme viděli na další zastávce to množství lidí, co nastupovalo, protlačili jsme se dozadu, kde nikdo nebyl (ty lidi jsou fakt tupý, nechápu, proč se mačkaj vepředu a nepostoupěj si dál, když je to tam úplně prázdný) kolem dvou takovejch strašně "ochotnejch" kluků a našli jsme dokonce i místo k sezení. Panička si teda sedla, já si lehnul do, zcela, prázdný uličky a jeli jsme takhle až na Smíchov. Tam jsme přelezli na metro a ve čtvrt na osm jsme byli konečně doma.

Byl to docela náročnej den, ale naprosto super!!!

 

Náhledy fotografií ze složky


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář