Jdi na obsah Jdi na menu
 


Flyballové soustředění v Trmicích 13.-15.07.07

16. 7. 2007

Uplynulý víkend jsme strávili s paničkou a našimi flyballovými kamarády na soustředění závodících družstev v Trmicích u Ústí nad Labem. A musím říct, že to bylo naprosto bezvadný.

Panička si už od čtvrtka vzala dovolenou, aby si taky trošku odpočinula a v klidu si zabalila a tak, takže jsem byl nesmírně šťasten, protože byla celej den se mnou doma a vůbec nikam nešla. Odpoledne začala vyndavat takový ty věci jako stan, spacák apod., a já zbystřil. Začlo to totiž vypadat, jako že se někam jede a já teda rozhodně nehodlal zůstat doma. No, když začla vyndavat i moje věci, trošku jsem se uklidnil, ale stejně jsem ji stále po očku sledoval a jen se pohla někam dál, byl jsem za ní. Co kdyby náhodou mi někam utekla oknem bo někudy jinudy, že jo?!?

Zabaleno měla relativně brzo, ale když si to tak poskládala vedle sebe, zjistila, že toho máme víc než dost: sportovní tašku s jejíma věcma, stan, spacák, karimatku, food bag s mýma věcma, židličku a batůžek. Ale co, jedem autem, tam se to vejde.

Abychom mohli odjet v pátek odpo, museli jsme paničky rodiče odlifrovat na chatu už ve čtvrtek.:-))) Odjeli, páníčci jim dali něco přes půl hoďky náskok a vyrazili jsme za nima pro auto. Dle očekávání (řídila paničky maminka) jsme dorazili jen o chvilku déle než oni. Hned jsme jeli zpátky, aby jsme to všechno v klídku připravili a všechno stihli. Z auta byly vyndány dekly, co jsou přes kufr, výplň, kterou mám za předníma sedačkama, když nejezdím v kufru, abych nepadal dolů při brždění a měl tam i víc místa, kufr byl vystlán mým pelíškem, dekou a takovou tou ochranou dekou do aut proti chlupům apod. a šlo se domů. Když už jsem si říkal, že je relativně čas jít chrupkat, panička přeci jen vyndala svůj velkej batoh a svoje věci a spacák narvala do něj. Na batoh přichytla karimatku a polštářek a ze tří zavazadel se hnedle stalo jedno.:-) Pak jsme tedy šli už spát a vstávali asi až v půl 11, ale moc se nám nechtělo. Ale museli jsme, protože Miriam nám chtěla dopo přivýzt už nějaký věci předem, aby pak odpo nemusela táhnout všechno. Je teda fakt, že toho měla docela dost. Když jsme to odnesli k nám, šla se panička najíst a už mě zas brala ven, ale tentokrát autem. Jeli jsme pro Nety a Šivu na Butovice. Měli jsme tam taky nabírat Dejnu s Babsi, ale ty nakonec nejely, protože Babsinka začla kulhat. Když jsme přijeli k nám, my psi, jsme byli naskládáni domů (kde mimochodem spal páníček a opruzoval Bojárek) a paničky šly nosit věci do auta. A teda musim říct, že to tam naskládaly suprově. Do kufru daly svoje dva velký batohy, ale relativně ani nezabíraly moc místa a se Šivkou jsme se tam oba v pohodě vešli. A dokonce se mezi bágly vešel ještě můj food bag, kde jsem teda měl nejen granule, ale i ostatní svoje věci. Zbytek věcí, jako židličky, stany, Miriam spacák (panička a Nety ty svoje narvaly do báglů) atd., se daly do auta na sedačku a i tak tam zbylo docela dost místa. Ale jet ve čtyřech, bylo by to horší.

Když dorazila Miriam s Endym, šly paničky pro nás nahoru, panička probudila páníčka (i když teda vzdoroval velice dlouho, nakonec se probral) a my mohli pomaličku vyrazit směr Trmice. 

Panička si ve čtvrtek nastudovala trasu, takže cesta měla proběhnout bez zabloudění. Potřebné instukce vysvětlila Nety, která se stala hlavním navigátorem a vyjeli jsme. Naštěstí dálnice je hnedle "za rohem", takže jsme za chvilku svištěli 130km/h a v autě byl příjemný průvan. Ani jsem se pořádně nestihl vyspat a skončila dálnice a po chvíli jízdy po okrskách a vesnicemi jsme odbočovali. Mno, je fakt, že jsme asi odbočili o jednu dřiv, ale to nevadilo, protože i tahle se napojovala na tu, kterou jsme potřebovali, takže jsme všechno suprově našli a v Trmicích se už řidili dle vysokých teplárenských komínů. ZKO Trmice se totiž nachází přímo vedle teplárny. Když jsme přijeli, mírně pokročilí už měli docvičeno a většina tam už ani nebyla, takže jsme si našli místečko na stany a začlo se s vybalováním a se zabydlováním. Paničky vybrali docela dobrý místo, sluníčko tam svítilo jen dopoledne, takže večer se už dalo krásně být ve stanu a před stanem, aniž bychom se tam uvařili.

Při stavění stanů na nás paničky neměli moc čas dávat pozor, takže jsme se se Šivou rozhodli prozkoumat okolí na vlastní packu a to, co jsme našli, hnedle za rohem, bylo naprosto dokonalý. Tekla tam menší řeka Bílina, ve které jsme se samo hnedle museli vyráchat. Hezky jsme se pak šli otřít k Nety, která celá překvapená, zjistila, že jsme úplně mokrý (a tedy i její stan, spacák atd.:-)) a od bahna a po odeznění mírného hysteráčku, který Nety dostala:-))), šly paničky zjistit, kde jsme k tomu přišli.

Ale řeka takhle blízko byla ohromná výhoda, protože nás do ní po každém tréninku a někdy i mimo něj nahnaly, abychom se ochladili a neutavili.

Hnedle odpo byl první trénink. Z našeho družstva Nimbus Hop Trop tam byli pouze 4 pejci a to beauceronka Berta, maliňačka Kittrinka, kernteriér Alp a JÁ.:-))) A teda musím říct, že nám to šlo suprově. Pokud se nám něco, během celého víkendu, nepovedlo, většinou (čti: pokaždé), mi to zkazila panička. Zaspala na startu mě pustit apod., takže některé starty byly dosti tragické, ale některé (když nespinkala a dávala pozor) byly velice dobré. A musím se pochlubit (no, pochlubit, ona to byla asi náhoda, až to bude pravidelně, tak se můžem chlubit), jeden startík v sobotu se nám povedl 0,005 po rozsvícení zeleného startovního světla, což je supéééér!!! Ale i ostatní, nespinkací, byly věšinou do 0,2 což je dobré a když budem trénovat, určo to ještě vylepšíme.

Ale zatím je stále pátek, my si odběhali náš první trénink, panička šla dovybalit, potom šly s Nety a Miriam na večeři (která byla prý přímo luxusní, nechápu, proč mi teda jako nemohla taky kousek přinýst?!?) a pak se už odpočívalo a nabíraly síly na sobotu, která bude dosti náročná. Ještě když bylo světlo, šlo se na venkovní venčení. Paničky se sice holedbaly, jak budou běhat, ale v tom vedru, které o víkendu panovalo na to tak nějak rády zapomněly a chodilo se jen na normální prochajdy.:-) Šivuška hnedle na první procházce našla luxusní hov.... eee exkrement (i když stopro nebyl psí) a samo ho musela ochutnat. Já, ač spapám téměř cokoli, tohle nepapakám, takže jsem byl dáván za příklad vzorného slušného chování. Nety, po příchodu zpátky ke stanu, Šivě hubičku vypláchla, protože jinak Šivunce hrozilo spaní venku.:-)

Ještě potom večer byla informační HopTropí schůze, kde se probíraly turnaje, které nás teprve čekají a různé organizační věci. Na schůzi nás ale paničky nevzali, což mi vůbec nevadilo a chrupkal jsem ve stanu. Když panička přišla, ani jsem se nehrnul moc ven a jen tak ležel a koukal, proč mě jako budí. Ještě jsme šli na noční venčení, ale jen v areálu cvičáku (který je asi tak 4x větší než náš v Jinonicích) a pak už chrupkat. Panička byla dost utahaná, takže na posezení, které bylo u klubovny neměla ani pomyšlení. Chi, taky to ale hnedle v sobotu ráno schytaly, že takhle teda ne a že večer přijdou a budou se socializovat.:-)))

V sobotu jsme vstávali ve čtvrt na 9, šli se vyvenčit (opět v areálu cvičáku, ale hovínka paničky samo sbíraly), pak šly paničky na snídani a na ranní hygienu a pak už byl trénink. Naše družstvo většinou běhalo druhé nebo první, takže jsem měl relativně brzo odběháno a mohl jsem relaxovat. Ovšem, kdybych chtěl, což jsem samo nechtěl, protože jsem chtěl běhat, když ostatní můžou, tak proč ne já? Když byla panička se mnou u stanu, ležel jsem, ale všechno dění bedlivě sledoval, ale když se panička šla drze koukat, jak běhaj ostatní, seděl jsem a štěkal. Taky mě to už pak moc nebavilo, ale tohle si přece nesmí dovolovat. Určitě šla běhat beze mě, tak jsem se musel připomenout. Ale taky jsem vydržel být zticha a jen se dívat. Panička pro mě zas za chvíli přišla, že jsme opět na řadě. Dopo běhalo každé družstvo dva samostatné tréninky a odpoledne nás čekaly dva tréninky formou turnaje.

Dopoledne jsme z Nimbusů běhali jen dva. A to Bertička a já. Kittrinka i Alpík jsou už pejskové v letech, tak odpočívali na odpolední "turnaj". Aspoň jsme si ale natrénovali starty a Berta střídání na mě.

Kolem dvanácté byl oběd (jídlo opět skvělé) a potom pauzička do půl třetí. Nebudeme přeci běhat v tom největším pařáku. V pauze se paničky jen válely a vůbec nic se nedělalo.

V půl třetí začal odpolední trénink a naše družstvo běželo jako první. Vesměs všechny běhy se nám povedly, i když vždy je co vylepšovat, takže jsme s paničkou šli, po odběhání, odpočívat a nabírat síly na druhý, ten den poslední, trénink. V půl 4 byla vyhlášena pauza do čtyřech, která byla pak ještě prodloužena do páté. Paničky seděly před stany a kecaly a my se Šivunkou se honili, blbli s míčkama apod. Měli jsme sice odpočívat, ale my přeci nejsme unavení, tak proč?!? No, nakonec jsem i já (asi tak na 20 minut) usnul, takže byla panička spokojená. Druhý trénink proběhl taky suprově a rychle jsme to měli za sebou (panička nechápala, jak můžu stále běhat, když ona jen stojí, drží mě, občas popoběhne a je splavená jak kůň) a mohli jít do stínu odpočívat. Po večeři (opět vynikající a opět jsem nic nedostal) jsme šli na prochajdu, abychom se taky trošku prošli a vyvenčili. Když jsme se vraceli k cvičáku, bylo na paničky křičeno, ať pak koukaj přijít, že dnešní áčko by jim už neprošlo. Byli jsme tedy dáni do stanu a paničky šly na "mejdlo". Fakt to tam muselo být zábavné, protože se smály ještě druhej den a mluvily něco o tiché poště, paničky suprové maďarštině, při které teda spíš vypadala jak nějaká princezna Cihelka (prý nějaký ftip, či co, nechápu) a ještě o spoustu dalších věcech, který opravdu nejsou k uveřejnění (přeci jen to tu občas čtou i nezletilci:-)))), snad jen to, že kernteriér Alp z našeho družstva už není nazýván pouze "Alpus flyballus" ale "Alpus bobrus flyballus". Někdy se paničky zeptejte, proč, třeba vám to poví.:-)))

Do stanu se panička a Nety dopracovaly slabě před půlnocí, šly nás ještě provenčit po cvičáku a pak už se teda šlo chrnět. Ráno se totiž, abychom se aspoň trošku vyhli tomu vedru, začínalo běhat v 7, takže jsme museli vstávat brzoučko. Ale nebylo to tak hrozný, do práce to je prý horší, mnohem horší.:-) Všude byla ještě rosa (no, spíš to vypadalo jak po slejváku, mokro bylo fakt festově) a taky byla relativně kosa (paničkám, nám psům, samo nee). Odběhali jsme první trénink, kdy Míla představila novou techniku, jak mě přinutit rovnat se správně na box a tím pádem i zpátky na překážky a musím říct, že to fakt funguje. Jestli bude někde na fotce zachycena, popíšu, takhle je to moc na dlouho.:-))) Ale jak jsem již psal, tím novým způsobem se rovnám mnohem líp, takže taky doufám, že časem zrychlím (zatím jsem se nedostal pod 5 sekund, i když občas mi k tomu chybí jen malinko) a budu rychlejší než Berta, která má nejrychlejší čas teda jako 4,8s, což zatím nechápu, jak to dělá, ale to zvládnu.:-)))

Po prvních bězích byla snídaně, po ní následovaly druhé běhy a pak už konec s tréninky a všichni začali balit a připravovat se na odjezd domů.

Paničky všechno zabalily, naskládaly do auta, se všema se rozloučily a frčeli jsme směr Praha. Vyjížděli jsme v půl 1 a ve čtvrt na 2 jsem už byli na Ládví (a to jela panička víceméně dle předpisů). Na metru jsme vysadili Miriam s Endym, u nás doma vyložili naše věci a představte si tu drzost, že i MĚ (ale pomstil jsem se, vůbec se mi nestejskalo a spinkal jsem, chichi:-)) a panička odjela směr Butovice s Nety a Šivou a potom směr Říčany na chatu, aby se odlifrovaní rodičové paničky měli zas jak dostat domů. Páníček jel samo pro paničku, protože ta odmítá jezdit v autě s rodičema a hlavně chtěla být doma dřív než oni, aby se stihla v klidu vykoupat, vybalit atd.

Když dorazili, trošku jsem je přivítal (ale jen decentně, to měla za to, že mě nechala doma), zalezl si na pelíšek a spal a spal a spal a kdyby mě nevyhnala na večerní čůrání, spal bych až do rána. Tak mocinky jsem byl unaven. Jenže já se z toho vyspal a ráno jsem byl zcela ready, ale paničce se přes noc, z toho horka, udělal opar (spíš to vypadá, že jí roste druhá hlava) a mírně ztratila hlas, takže celej den v práci prý tak zajímavě vejskala a sípala a chraptěla a tak vůbec nějak všelijak mluvila. Ale večer už mluvila relativně normálně, jen ten opar je čím dál tím větší.:-)))

Škoda, že ty tři (vlastně dva) dny uběhly tak strašně rychle a soustředění skončilo, protože se nám tam oběma strašně líbilo a děsně se už těšíme na příští rok, až pojedeme znova!!!!

A tady se mrkněte, jak jsme si to tam užívali.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Podzarv od šeltičky z Brna

Pavla a Eny,31. 7. 2007 7:57

To muselo být opravdu super. My jsme začaly s flyballem loni na podzim - na cvičáku na veterině v Brně a moc se nám to líbí. Uvažovaly jsme taky o soustředění v Trmicích, ale máme letos 3 psí tábory a to už je ažaž. víc na našich www.selticka.wz.cz
Haf
Pavla a šelťa Eny
bluemerle@seznam.cz