Tady je Majkyho:-)

V sobotu v noci jsem nevěřil svým uším, když paničce začal od 4 zvonit budík. Ona je totiž takový "ranní ptáče", že si musí budíka dávat nejmíň o hoďku napřed, aby vstala v určenou hodinu. No a v SO ta určená hodina bylo 3/4 na 5. Fakt nechutný. I do práce vstává později. Já se teda rozhodně do žádnýho vstávání nehrnul a byl jsem rozhodnut zůstat v pelíšku co nejdéle. Zachumlal jsem se pořádně pod peřinku, že mě nebylo ani vidět a ani jsem nedutal. Ovšem mé rozhodnutí vzalo za své ve chvíli, kdy se panička vrátila z koupelny a nesla mi misku se snídaní. Hmmm, vonělo to tak suprově, že jsem prostě neodolal a okamžitě grunulky sblajznul. Ale pak jsem opět zalehl, jako že teda fajn, snídaně OK, ale teď jdem zase spát. Omyl, panička se začla oblíkat a dobalovat poslední věci do batůžku. Pak jsem byl vystrnazen z postýlky, což jsem teda komentoval velice hlasitým zíváním a mohutným protahováním se a pomalu jsme se vydali ven. Panička zas tahla věc jak na týden, hrozný. Dole na mě už čekala Šiva, takže jsme se hned samo museli přivítat. No, řádili jsme kvalitně, ovšem panička říkala, že bych se moh aspoň trošku vyvenčit, že pojedeme dlouho. Tak jsem se teda aspoň vyčůral, aby se neřeklo. U auta taky už stáli Miriam a Endy, takže paničky naložily věci, pak nás, pak sebe a jelo se. A jelo se do Českých Budějovic na flyballový turnaj. Cesta probíhala téměř v pohodě, vraceli jsme se "jen" 3x. Ale je teda fakt, že jednou nebyl značenej směr a pak už jsme prostě jen hledali v Budějkách správnou odbočku. Ale dorazili jsme na místo v osm a z Hop Tropáků jako druzí. Předjeli nás jen Seemanovci, které jsme potkali na jedné benzince a to teda taky jen proto, že maj prostě silnější motor.:-)

Když panička zaparkovala, byli jsme vypuštěni a hlavně vyvenčeni. Po chvíli začali přijíždět ostatní Hop Tropáci i soupeři a cvičák se pomalinku zaplňoval. Dráhy byly postaveny, zapojeno EJS (s mega velkým semaforem) a snaha byla i o zapojení počítače, ale to bohužel nevyšlo, takže z tohoto turnaje nevím svoje časy, ale vždycky jen celkový čas za každý běh.

Ve třičtvtě na deset se konečně začlo běhat. Já jsem byl vypsán jako startovní pes na 2 běhy ze tří, protože jsme dva běželi na červené dráhe, která je vlevo, což mi, jako "levotočivýmu" víc vyhovuje. Na modrý vymějšlím občas kravinky, chichi.:-) Nic méně, první rozběh jsme bohužel prohráli, ale běžel jsem moc hezky, takže panička byla spokojená. Druhý rozběh jsme vyhráli. Dlužno říci, že se Aleáci porazili sami, protože ve všech třech bězích se na nás přišel z blízka podívat nějaký jejich pesan a to se nesmí. Jakmile pes vběhne do druhé dráhy, vyhrává soupeř. Ale byla to fakt klika, protože já první dva běhy cestou zpátky obíhal první dvě překážky, dělal jsem si totiž velký oblouk na boxu a už jsem se tam nevešel. Ale třetí už jsem zas v poho zvládnul, takže panička měla trošku nervíky, ale dobrý.:-) No, a poslední rozběh jsme tedy opět prohráli, takže jsme hned od dopoledne byli na čvrtém místě. Vzhledem k tomu, že v druhé divizi byla 4 družstva a ostatní tři měla vstupní čas lepší nejméně o 2 sekundy (Hradečáci dokonce o 3,5s), takže bylo jasné, že si tam jedem tak jako že spíš zatrénovat. Jen bych teda jako úplně na trénink nemusel vstávat v 5 ráno.:-( Ale protože jsme s tím počítali, nevadilo nám to a den jsme si skvěle užívali. Diana dokonce pronesla takové přání, že v nejrychlejší sestavě Majky-Šiva-Deen-Anita bychom mohli zaběhnout i nový rekord družstva. Což se samo stalo, ale nepředbíhejme.:-)

Po skončení dopolední části byla pauza na oběd a pak už začínalo jít do tuhého. První rozběh byl na červené dráze, tudíž jsem neběžel a nabíral síly na druhý rozběh, který jsme běželi proti The Rebels I. Ti tedy neměli svoji nejrychlejší sestavu (zato my ano), takže jsme jim byli rovnocennými soupeři, ale přeci jen byli vždy o nějakou tu tlapku rychlejší. I tento rozběh jsme tedy prohráli a tímpádem skončili na posledním, 4. místě. Ale když tak jako stojíme v tom cíli s tím, že jsme prohráli, přiběhla Diana se širokým úsměvem, že máme nový rekord a to 22,44s!!! Takže jsme rekord z mistrovstí vylepšili o celých 12 setin. Paničky se radovaly, jak kdybychom vyhráli. Taky soupeři tak jako divně koukali, jestli jim něco neuniklo.

Nicméně turnaj pro nás v tuto chvíli skončil, takže jsme šli na delší prochajdu. Panička se mnou byla maximálně spokojená, protože jsem fakt běhal suprově celej den, což se mi zatím nepovedlo.

Potom se už jen čekalo až se doběhá finále, rozdaj ceny, sbalej věci a jelo se zas domů. Domů jsme dorazili ve čtvrt na deset a totálně tuhý. Stavovali jsme se totiž ještě na Lužinách u paniččiný babičky pro nějaký věci, který jsme teda měli v autě přesně asi 5 minut, protože Aneta si omylem vzala naší igelitku místo tý svý.:-)))

Doma jsme odpadli asi tak během 20 minut do hlubokého komatu, ze kterého nás teda párkrát probralo páníčkovo chrápání a pak až ráno budík.:-)))

fotky