Tady je Majkyho:-)

V neděli jsem absolvoval svůj první flyballový turnaj. Bylo to dost náročné a asi jsem se nepředvedl tak, jak by si úplně panička přála, ale všechno hezky popořádku.

Ze soboty na neděli jsme spali na Barrandově u Axy a páníčka, takže jsme ráno vstávali opravdu nechutně brzo. Už v 6 se panička vypotácela z pelíšku a začala se připravovat. Dostal jsem snídani, abych stihnul všechno strávit než začnu běhat a neudělalo se mi špatně, byly sbaleny všechny věci, co jsme si brali sebou a šli jsme k autu. Tentokrát jsem nejel vzadu na sedačce, jako jezdívám, ale v kufru a musím říct, že se mi to i možná líbí víc než ty sedačky. Je to sice tvrdší, ale je tam mnohem víc místa. Ovšem dneska to mělo svůj účel. Na Butovicích jsme totiž nabírali Šivu s Nety a taky Maxe, Laru a Petru. A to bychom se na sedačky fakt nevešli. Šiva se mnou jela v kufru a Maxík s Larou se vezli hezky vepředu pod sedačkou ve svojí tašce. Praha byla takhle ráno úplně prázdná, takže jsme krásně projeli, na Ládví ještě nabrali Endyho s Miriam a kolem půl 8 jsme už byli v Letňanech. Tou dobou tam už bylo hrozně moc aut, psů i lidí. Všichni pobíhali sem a tam, něco nosili a stavěli, prostě byl tam pořádnej šrumec.

Byli jsme umístěni na naše obvyklé místo, kde jsme uvázaní i při trénincích. Paničky tam rozložili přímo tábořiště. Já měl sebou svojí boudičku, takže ta byla postavena, abych si do ní mohl zalízt, byl jsem přivázán k zavrtávacímu kolíku, který jsme použili prvně a panička si to moc pochvalovala, Šiva měla dokonce svůj půlstan, takže o nás bylo opravdu suprově postaráno. Když jsme byli "ubytováni", paničky šly pomáhat nosit a stavět. Za chvili ale pro nás přišly, že jdeme na měření kohoutkové výšky. Jak jsem si myslel, měřím 65cm. Panička odevzdala žádost o flyballovou licenci, zaplatila poplatek a šli jsme zase k našemu stanovišti. Plocha cvičáku se velice rychle plnila nově příchozími pejsky i jejich páníčky a byl tam opravdu dost nával.

Po schůzce rozhodčích, kapitánů družstev a dvojic, kteří s flyballem teprve začínají, se začalo běhat. My běželi hnedka druhý rozběh. Panička byla zvědavá, jak to všechno zvládnu a teda upřímně, začátek nic moc. Prý jsem se tvářil, jako, že jsem tenhle sport v životě neviděl a že nevim, co mám dělat. No, prostě jsem tam z toho hluku, množství psů i lidí, z toho, že vedle mě na dráze běží další pejsek atd., byl dost nesvůj a vůbec se nedokázal soustředit. Doběhl jsem za druhou překážku a vracel se k paničce, což normálně nedělám. No, první rozběh jsme tedy, jako družstvo, prohráli, protože ani při opravě chyb jsem to neuděl správně. Paničku to docela mrzelo, ale co mohla dělat. Byl to můj první turnaj a s tímhle se prostě počítat muselo a hlavně i počítalo, takže všechny holky z našeho družstva jí uklidňovaly, že se nic neděje, že je to normální, že se do toho prostě musím dostat.

Než byl náš druhý rozběh, běhala další družstva a taky dvojice, takže jsme měli docela dlouhou pauzu. Taky se na mě přijeli podívat naši (do té doby) internetoví kamarádi z Liberce s výmaračkou Aime. A teda musím vám říct, že je to fakt krasavice. Hnedle jsme si padli do očička. Dokonce jsem jí nechal, aby si čuchala k tenisáku, který jsem si žvejkal a ani na ní nevrčel, jako, že je můj (ale samo jsem jí ho nedal:-))

Když nastal náš druhý rozběh, panička byla pořádně nervózní, protože tušila, co bude. A tušila správně, opět jsem se vracel a opět jsem vypadal, že vůbec netušim, o čem tenhle sport je. Pak ovšem naše trenérka vymyslela novou strategii. Žádný běhání z 10-ti metrů na první žluté startovní světlo, jako na tréninku, ale stáli jsme hnedle u startu a prostě startovali na zelené. Panička mě držela, nic neříkala a nabíječka Kačka mě hecovala na tenisáky. Skočila zelená, panička mě pustila a já krásně proskákal k boxu pro tenisák, sebral ho a krásně zas hopkal (rozuměj letěl jak vítr) zpátky. Druhý běh, v tomto rozběhu, jsme vyhráli. Panička byla hrozně štastná, že jsem se chytil. Poslední běh (každý rozběh se běhá na dva vítězné běhy, takže jsme museli běžet třikrát, když ten první jsem pohnojil:-)), jsem zase krásně prosvištěl pro balónek i zpátky, ale i tento jsme bohužel prohráli, protože jeden pejsek měl chybu a musel opravovat. Ale to nevadilo, ještě jsme stále byli ve hře a cesta k případnému vítězství pokračovala.

Po druhém rozběhu jsem měl velkou pauzu, protože v dalších dvou dopoledních rozbězích jsem neběhal. Šli jsme tedy s Aime, Šivou a Endym na procházku. Páníčky jsme tedy samo vzali sebou. Aby si taky užili trošku tý přírody.:-) Procházka byla super, Šiva se pokoušela (marně) děsit Aimečka, já to holkách vždycky rozsoudil a byl klid. Krásně jsme se prošli, všichni způsobně vyvenčili (páníčkové teda samo nee:-)) a vrátili se zpátky na cvičák. Ještě jsme se s Aime šli kouknout na vodítka, obojky a postroje, které tam prodávala jedna paní, od které mám flyballové kšíry, ale nakonec jsme nic nedostali. Ač mi panička chtěla koupit vodítko, protože jsem si nakousal to svoje nový. Měla totiž strach, aby neruplo, kdybych víc zabral. Byl jsem totiž uvázán u boudičky, panička stála asi tak 3 metry ode mě a povídala si s jednou slečnou, co s náma taky trénuje a vůbec si mě nevšímala. Tak jsem se prostě chtěl pustit. Soustředěně jsem žvejkal a žvejkal a už jsem to skoro měl, když v tom si toho všimla. Dostal jsem facku a na svobodu se nedostal.:-( No, nic, třeba příště.:-))) Ale nakonec mi vodítko nekoupila. Že prý tohle kdyžtak udělá na uzel a doma mám tři další. Uzel nemusela dělat, vodítko vydrželo. Kruciš.

Když skončily dopolední rozběhy, byla asi hodinová pauza na oběd a taky na rozepsání odpoledních klání. Překvapivě jsem byl postaven i do jednoho odpoledního běhu, ale i když jsem krásně doběhl k boxu a vzal tenisák, vymyslel jsem zas novou krávovinu v podobě oběhnutí všech 4 překážek směrem zpátky. Nikdo mi u boxu nestál a já ještě nemám pořádně natrénovanou otočku, takže jsem dělal moc velký oblouk a do překážek se nevešel. Mno, ale myslím, že jsem fakt dělal maximum, co jsem mohl a kdybych neměl před turnajem jen jeden závoďáckej trénink, běhal bych i líp. Holky z družstva tedy v ostatních bězích šly na jistotu (což chápu) a mne už do sestavy nepsaly, ale před každým rozběhem našeho družstva, Nimbus Hop Trop, jsem si dal zkušební běh a musím říct, že jsem se fakt lepšil. Takže na příštím turnaji, ať se už soupeři třesou.:-)))

Nebudu vás dlouho napínat. V naší divizi (druhé) jsme nakonec, přes nelehkou cestu celým turnajem, vyhráli, takže, ač jsem k tomu vůbec vlastně nepřispěl, užívali jsme si s paničkou vítězství. Teda, hlavně ten úžasnej dort, co paničky vyhrály. Byl s lesním ovocem a byla to fakt lahůdka. Já dostal spodek a i ten byl přímo vynikající. Panička se olizovala až za ušima a myslím, že nám někdy nějakej koupí, i když asi trošku menší.

Když panička zabalila veškeré naše věci, pomalu jsme se odebrali k autu. Domů jsme dorazili asi v devět večer, úplně mrtví. Já se navečeřel a upadl do komatu, ze kterého jsem se mínil probrat až ráno. Panička se jen osprchovala, stáhla fotky z foťáku do počítače a taky si šla lehnout. Byl to velice náročný den, ale super atmosféra a super zážitky, takže jsme zvědaví, jak dopadneme na dalším turnaji.

Pro bližší informace se mrkněte třeba i na stránky Hop Trop Flyball a pro pobavení na fotečky a video.