Tady je Majkyho:-)

Na sobotu 24.02.07 jsme byli dohodnutí s kamarády z AGI na "menším" výletě. S paničkou jsem vstávali v půl osmý ráno,:-( což teda bylo na sobotu dost krutý, ale nelitoval jsem. Výlet byl naprosto špičkovej!!!

Vlak jel přesně, takže v 08:41 jsme vyjížděli z Hlavního nádraží vstříc dnešnímu dobrodružství. Vlak měl dva vagóny a už z Hlaváku byl dost narvanej. Byly teda patrový, ale nikdo se s pejskama do patra škrábat nebude, to je jasný. Panička naštěstí našla ještě dvě sedačky naproti sobě volný, tak jsme je zabrali. Jenže zjistila, že místo mezi nima je tak akorát pro mě a ještě měli nastoupit 3 pejsci. Art nastoupil hnedle druhou zastávku, takže jsme aspoň nejeli sami. Já teda na začátku vůbec nebyl nadšenej, protože to tam bylo moje místečko, vlastně celej vagón byl můj, co vagón, celej vlak byl můj. Takže to, že mi tam leze konkurence jsem nesl dost nelibě, ale nakonec jsme se tam s Artem tak různě po sobě váleli, teda hlavně Art po mě. Lucka nám oznámila, že pojedou ještě nějací další cízí pejskové, tak jsem byl zvědavej, kolik se nás sejde. Na Zbraslavi naskočila Adéla s Andulkou a Růženkou. Růženka měla mega košík, kterej byl tak na bernardýna, ale protože jsme jí vezli jinej, menší, byl jí za chvilku vyměněn a za další, velice krátkou, chvilku si ho sundala.:-) Ale na to, že nikdy předtím košík neměla a nejela vlakem, byla strašně hodná. To Andulka na tom byla trošku hůř. Bála se a podařilo se jí vyvlíknout z obojku a pelášila hned na druhou stranu vagónu. Adéla jí musela odchytit a donýst zpátky. Holky krásně překážely v uličce, ale pan průvodčí byl strašně milej a zjevně měl pejsky rád, takže nevznikly vůbec žádný potíže. V Pikovicích nastoupily další 3 holky, který s náma jely a my zjistili, že jedna z nich je Lucka s Rozárkou, který s náma cvičej AGI. Rozárka vzala ještě kamarádku Emilku, což je černá střední kníračka. A tím dalším pejskem byla asi 7 měsíční Parson Russell teriérka Niky. Fakt číslo.:-) Takže jsme byla skupinka 7 pejsků a 6 paniček. To je fakt zajímavý, že páníčci na takovýhle akce nechoděj, jen paničky. Hmmm, čím to asi bude?

Vystoupili jsme v Kamenném Přívozu a museli docela velkej kus jít po silnici. Aspoň mě to teda přišlo nekonečný. Cestou jsme ještě ve vesnici potkali nějakej masopust nebo co to bylo, jenže já tyhle karnevaly nemám rád. Maskovanejch lidí se bojim, takže jsem je obešel obloukem a čekal, až se ostatní pejskové nabažej mazlení. Ještě jsme fakt šli docela dlouho po silnici, ale nakonec jsme přeci jen zahli do chatové oblasti a za chvíli došli k Sázavě a vydali se po červený k našemu cíli. Davli. Měli jsme před sebou asi 16 kiláků, ale to nám vůbec nevadilo. Paničky šly relativně rychlým tempem (žádný courání jsme my, pesani, taky netrpěli) a my jsme lítali okolo. Chvilku trvalo, než jsem vybil přebytečnou energii, takže jsem trošku Rozárku zlobil, ale byla chápavá a nechala se klidně oslintat.:-))) V Sázavě jsem se samozřejmě musel vykoupat, bylo docela teplo a hlavně furt jsem běhal, takže to bylo fakt super. Ale moc jsem neplaval, jen jsem se namočil a ven. Malá Niky byla nejdřív taková bojácná, ale s každám kilometrem se víc a víc osmělovala až pak běhala s náma. Byla moc príma, takovej špuntík, ale správná. Celou cestu do Pikovic jsme šli lesem a kolem Sázavy, která teda byla dost hluboko pod náma, ale občas jsme sešli i k ní a pak jsem se teda moh namočit. Než jsme došly do Pikovic měly všechny holky už pořádnej hlad (panička dala snídani mně, ale na svojí zapomněla, pořád říkám, že jsem ten nejmilovanější pejsek):-))) a těšily se, jak se tam nadlábnou. Jenže dřív než paničky se málem nadlábli někteří pejskové. Potkali jsme totiž SLEPICE. Mě tohle nechává zcela v klidu, je to pomalý, tak s tím není žádná sranda a nemá cenu to ani honit. Ale takovej Art, Rozárka, Niky a Andulka, ty je trošku prohnali. Slepice kdákaly jak střelený a holky naháněly svoje krvežíznívá psiska. My ostatní, spořádání, jsme dělali jako, že je neznáme.:-) Když byli psíci pochytáni (bez ztrát v řadách slepic), velice rychle jsme se vzdálili, aby jsme nemuseli řešit případné problémy s domorodci. I když netuším, kolik může stát taková slepice, za tu srandu by to určitě stálo.:-)

V Pikovicích nás opustily Niky, Rozárka a Emilka, protože šly na cvičák a my zbylí pokračovali do místní hospy na oběd. V první ale nevařili, tak jsme vyzkoušeli druhou. Bez problémů nás pustili dovnitř a paničky padly na židle a naříkaly, jak je bolej nohy a vlastně všechno. Panička si dala dršťkovou polívku a plněný knedlíky se zelím. Snědla polívku a dva knedlíky ze 4 a byla totálně narvaná. Ale Lucka s Adélou to taky nesnědly, takže jsem se za ní ani nestyděl.:-) Vlak nám z Davle jel za hodinu a půl, tak jsme pomalým tempem vyrazili na zbývající část trasy. Šlo se podél řeky (jak jinak), ale do teďka jsme šli po levém břehu a teď jsme šli vpravo. Potkali jsme i nějaký pejsky a jeden s náma dokonce šel docela dlouho. Byl to takovej velkej jezevčík a holky se shodly, že má v sobě asi něco ze stafforda. Ale byl úplně v pohodě, takže si hrál i se mnou. Když už ale šel s náma docela dlouho a neměl se k tomu, že by se vrátil, paničky ho začaly zahánět domů. Prej ho žádná nechce a jízdný do vlaku za něj taky žádná platit nebude. Pesan ale sám, když už s náma šel asi tak kilák, usoudil, že sranda taky musí někdy skončit a vrátil se domů. Andulka, která celou cestu nesmočila v řece ani drápek, se teďka vydala na průzkum podél břehu. Bylo tam mělko, ale zato bahýnko. Měla ho až na hlavě.:-) Adéla řikala, že to určitě udělala schválně. Nechala si to, jako takovej bonus, až na konec cesty.:-)))

Na nádraží jsme dorazili asi tak 20 minut před odjezdem vlaku, takže holky mohly jít v klidu koupit jízdenky a panička jim zatím držela venku pejsky (my totiž měli zpáteční už z Hlaváku). Vlak byl docela nacpanej, ale místo jsme si našli, sice jen stojací (na jednu sklápěcí sedačku si paničky daly batůžky), ale já si lehnu všude, takže mi to bylo jedno. Růženka s Andulkou vystoupily zas na Zbraslavi, a tak jsme osiřeli. Art jel totiž na druhou stranu na chatu. Panička si sedla a bylo na ní vidět, že toho má fakt dost. Metro nám na Hlaváku přijelo hned a fakt jsem ocenil to, že je protažený až k nám na Ládví. Taky mě docela bolely packy a už jsem si chtěl odpočinout.

Doma jsme už jen relaxovali a vzpomínali na skvěle společně strávený den.