Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jílové u Prahy 03.03.07

4. 3. 2007

V sobotu 03.03.07 jsem měl slíbený brusle a cvičáček, ale protože v pátek dorazila Axa a v sobotu v Praze stejně dopo pršelo, vyrazili jsme na výlet za Artem a Luckou. Lucka sice ráno psala, že se vrátili z procházky úplně mokrý a zabahněný, ale to nás neodradilo a slabě před 12 jsme vyjeli. A udělali jsme dobře, protože bylo (až na jednu chvilku, kdy trochu sprchlo) přímo nádherně.

Axa nezklamala a ještě před Komořanama mě poblinkala. Hrůůůza, co já musim všechno vydržet a s kým musím sdílet jedno auto. Panička zastavila na bus zastávce a chtěla to uklidit. Ač přikšířováni, vyhrnuli jsme se z auta (dávno si to už totiž umíme oba rozepnout), ale po povelu lehni a zůstaň jsme oba pěkně hajali a sledovali, jak panička uklízí po mrňousovi. Já teda do toho při tom vylejzání úspěšně šlápnul, ale otřel jsem to venku o chodník, tak to bylo dobrý.:-) Po chvilce zdržení jsme zas vyrazili na cestu. Axa usnula a zbytek cesty byl už v poho. Do Jílového jsme dorazili krátce před dohodnutou jednou odpolední a jen chvilku hledali nádraží. Panička volala Lucce, která jí nasměrovala a jeli jsme dál. Když jsme přejeli koleje vedla cesta dost strmě do kopce, takže jsme jeli na jedničku, protože jak to bylo mokrý, dost to klouzalo. Nakonec jsme samozřejmě zahli o odbočku později, ale nakonec jsme Arta i Lucku našli a po druhém pokusu vyjet rozbahněnej kopeček k jejich chatě, kdy první se paničce nepoved, protože to klouzalo a měla malou rychlost, jsme byli konečně vypuštěni ven. Art byl z Axy nadšenej, ale dlouho mu to nevydrželo.:-) Panička tentokrát nešla s baťůžkem a nechala ho v autě, takže nesla jen foťák a naše vodítka. A prý mi pořídí takovej ten psí baťůžek, abych si moh svoje věci nosit sám. Ale jen na opravdovým dogtrekkingu, protože tam budu připoután na vodítku a nebudu se moct o ten baťůžek někde zachytit. Když jsme vyrazili, ušli jsme jen pár desítek metrů a vyřítil se na nás místní nevychovanej ovčoun Jack a chtěl si to se mnou rozdat. Se zlou se potázal. Měl jsem tam sebou Axu, takže jsem jí hlídal a milého ovčouna párkrát opravdově rafnul, což normálně nedělám a když si na mě nějakej pejsek dovoluje, akorát ho oslintám. Když zjistil, že mě nepřepere, protože mě fakt naštval, vypadal totiž, že vystartuje i po Axe, zaměřil se na Arta. Panička mě odchytla a trošku jsme poodešli, aby nás už nechal být. Jenže se zas šel kouknout na Axu a nevypadal, že je to přátelský. Axa naštěstí zaujala svůj oblíbený podřízený postoj, takže jí nechal být. Což měl kliku, protože napadnout Axu, panička mě pouští a já bych s ním teda udělal velice krátkej proces. Taky jsem se pěkně vztekal, že si očuchává Axulku, která se ho bála a já mu nemůžu natrhnout triko, protože jsem držen. Jack se poté zas zaměřil na Arta a i když Lucka celou dobu křičela, aby si pro něj konečně někdo přišel, nikdo nešel. Při tý potyčce s Artem rafnul (asi teda nechtěně) Jack Lucku do lýtka, až ho měla celý modrý. O tom krvavým kousanci ani nemluvim. Pán byl konečně dovolán a šel si pro Jacka, kterej ho ale vůbec neposlouchal. Pán je prý nějaký velký zvíře mezi našimi právníky. Hmmm, to je sice fajn, ale psa má teda totál nevychovanýho.:-((( No, trošku adrenalinu hned na začátek procházky. Ale šli jsme dál, i když Lucku ta noha docela bolela. Potom to už teda nebylo tak akční a bylo to naopak moc bezva. Art se párkrát "ztratil", takže jsme na něj museli čekat, ale vždycky se vrátil a my mohli jít dál. Axa zase zaperlila, když jsme míjeli (asi tak na 50 metrů) paní s pejskem. Paní pejska přivolávala a k pejskovi se přidal i Art a k Artovi i Axa (jak taky jinak, můra jedna). Art ale změnil nakonec směr, protože tam našel lepší věci, ale Axa pelášila přímo k paní a volání paničky jí nechalo zcela klidnou. Přilítla tam a předníma packama se paní opřela o bundu (o paničku se v ten okamžik pokoušely mdloby) a chtěla se mazlit. Je prostě děsná!!! Paní byla naštěstí strašně hodná a v pohodě, jen jí poslala zpátky k nám, takže když se mrňousek uráčil doběhnout zas k nám, byl ještě odměněn (protože přece přišla na to zavolání) a panička se strašně omlouvala. Paní se ale jen smála, že je to v pořádku. Občas bych jí sám nejradši zakous (možná jsem měl Jacka nechat, ... ne, dostal by co proto, to můžu kdyžtak jen já).:-))) Lucka teda pak i říkala, že mám občas docela drsný výchovný metody, což je sice pravda, ale s Axulkou se člověk, ehm pes, nemůže moc párat. Nemá žádnej výcvik, skoro žádnou výchovu od páníčka, tak to musím dohánět aspoň tak, že jí občas cvičně na procházce zvalchuju.:-))) Potom už cesta ubíhala relativně v klidu, Art se šel párkrát projít na trošku delší dobu, ale vždycky se vrátil. To já se od paničky nevzdaluju, co kdybych jí už pak nenašel?!? Holky nás taky nechaly vykoupat v řece. Bylo relativně teplo, tak jsme se rochnili. Hlavně já. Axulku zas stála a nevěděla, jestli jo a nebo ne. Když tam ale Lucka hodila kámen, byla tam první. Trošku jsme se proplavali a šlo se dál. Kousek po silnici, takže jsme museli na vodítka.:-((( Nesnášim vodítko. Hlavně když jeho druhej konec sdílím s Axou. Ta mrška totiž jde krásně u nohy a je mi pak furt dávána za příklad. Děsný!!! Když jsme konečně odbočili mimo silnici a byli jsme vypuštěni, Art vzal dráhu zpátky přes silnici na druhou stranu do lesa. Asi tam viděl nějaký zviřátko, či co. Tak jsme na něj museli čekat a Axa se demonstrativně začala klepat. Nevim, proč chodí plavat v březnu, když nemá žádnej podkožní tuk? Já teda taky ne, ale já jsem chlap a něco vydržim. Art štěkal na druhý straně a Lucka na něj řvala ze silnice. Když se asi za 10 minut vrátil, byl nevýchovně potrestán, i když vlastně na to "ke mně" přišel. Ale zjevně si z toho vůbec nic nedělal. Byl šťastnej, protože se proběh za srnkou nebo co to tam bylo. Zbytek cesty už proběhl úplně v klidu a po 2 a půl hodinkový procházce jsme dorazili k autu. Po kafi, výborným rybízovým koláči a neustálým sundaváním Arta z Axy (to si jí fakt všimnul brzo) jsme se vydali na cestu domů. Ta proběhla v klidu (nebyl jsem poblinkán), protože jsme byli unavení a spinkali (panička byla taky unavená, ale nespinkala, ta řídila). Doma jsme dostali nabaštit, přijel páníček a jak nás tak s Axou mazlil, koukáme a měla klíště. Hmmm, letos si dost pospíšili, upíři.:-((( Budu už muset dostat nějakej ten přípravek proti těmhle odpornejm zviřátkům.

Až na ten incident s Jackem (kterej je naštěstí očkovanej, takže Lucka nemusí na injekce) to byl super výlet a už se těšim na příští sobotu, kdy mám zas nějakej slíbenej.

 

Náhledy fotografií ze složky


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

re: já chci taky :o)

Majky,5. 3. 2007 20:46

Neboj Andi, já ho taky párkrát rafnul, aby si to pamatoval. Jenže on za to tak úplně nemůže. Je špatně (spíš vůbec není) vychovanej, tak neví, jak se má k ostatním pejskům chovat. A neboj, myslím, že si tam určo ještě výlet uděláme, protože se nám tam moc líbilo a Art byl taky spokojenej. A na tuhle sobotu se už něco plánuje.

já chci taky :o)

Andulka,5. 3. 2007 16:41

NO když to tak čtu a koukám na fotečky, nemůžu nic než závidět :o)))) Asi jste se měli prýma....ale Majky, Jackovi si měl to triko natrhnout, co si má co dovolovat na ostatní pejsky :o(((((((