Jdi na obsah Jdi na menu
 


Karlštejn Vítání jara - 08.03.08

9. 3. 2008

Tento víkend jsme podnikli výletík po Berounsku a teda výletík opravdu stál za to. Účastnilo se ho 21 pejsků a o malinko méně paniček. Trasa měla vést Vráž u Berouna - Sv. Ján pod skalou - Amerika - Karlštejn, nakonec zaznamenala menší úpravy, jelikož mapy opět nekorespondovaly s reálem a Ameriku jsme prostě nenašli. Nenašli jsme teda ani Mexiko ani Kanadu, ale Karlštejn nakonec jo.:-)

Jelikož je formánek stále nepojízdný, jeli jsme tentokrát MHD a vláčkem. Ale nám to neva, všichni nás okukujou a obdivujou, takže bychom i mohli jezdit častěji.:-) První srazík byl na Smíchovském nádraží a sešlo se nás tam osm pesáků a 6 paniček. Kromě mě s Bojarem jeli z Prahy ještě Žufrik, Benji, Sendy, Bea, Gary a Tara. Po přijetí našeho "vlaku" byly paničky trošku na rozpacích. Jednalo se totiž o 2 vagónky, takže si nebyly úplně jisté, že nás tam pustěj, ale naštěstí nejelo zas tak moc lidí, takže bylo dost místa a paničky si mohly i sednout a my se uvelebili všude možně. Pan průvodčí byl moc milej a vesele nás překračoval.:-) Po necelé hodince jízdy jsme vystoupili ve Vráži, přesunuli se na místo srazu, kde už čekaly Arwen s Citou a holkama. Než jsme vyrazili, přijelo auto a z něj vyskočil bígl a bordera, že jdou taky a ještě přišla jedna slečna s třema pesákama. Takže z Vráže nás vycházelo 15, ale ještě se k nám mělo pár pejsků připojit o pár kiláků dál ve Sv. Jánu pod skalou.

Tam jsme dorazili za cca půl hodinu, panička zahájila striptýz, jelikož se zas nabalila (předpověď nebyla nic moc, tak chtěla být připravena) a bylo jí vedro a čekali jsme na zbytek naší výpravy. Ten dorazil docela brzo a čítal 6 pejsků a 4 paničky. Takže nás bylo celkem 21 a o něco méně holek. A jaká byla skladba naší skupinky? Nejpočetnější plemenem (když křížence zahrnem k plemenům, jinak by vedli) byli němečtí ovčáci - Bea, Kim, Arga a taky kříženka NO s tibetskou dogou Mia, po dvou se sešli labradoři - Balů a Bojar, RR - Cita a Tara, kokrové - Benji a Sendy, knírači - Sára a jeho kříženec Endy, piťasi - Arwen a jeho kříženec Gary, pointři - Sára a já alias skoropointr a po jednom JRT Trinity, zlatý retrívr Žufrik, bígl Tobiáš, borderka Berry a český fousek Astor. Ufff, mám všechny, na nikoho jsem nezapomněl.

Když jsme se všichni seznámili, pomalu jsme vyrazili na cestu. Hnedka na začátku vedla do kopce, což byla pouze předehra, protože těch kopců jsme potkali opravdu hodně a většina patřila opravdu k těm strmějším a velice dlouhým. Ale nemůžem chodit jen po rovince, že?:-)

Počasí nám docela vyšlo, takže jsme na cestě potkali i pár turistů. Ale jelikož jsme se chovali vzorně, bylo to celkem v pohodě. Krom jednoho staršího páru, který byl zjevně negativně nalazen a neměl rád zvířata, byli všichni vstřícní. Taky jsme potkali pár pejsků, ale ani jsme si jich moc nevšimali. Cesta vedla bukovým lesem a dle spadaného listí a relativně teplého počasí jsem si přidal spíš jak na podzim než v zimě. Náš první cíl - Ameriku - jsme ale za boha nemohli najít. Mapa byla zcela zcestná, tak jsme to nakonec vzdali a vyrazili přímo na Karlštejn. Tam s náma ale už nešlo 6 pejsků, kteří to otočili zpátky k autům, takže nás pokračovalo 15. Do Karlštejna jsme dorazili za chvilku a paničky začly hlasovat, zda půjdem i na hrad. Většina hlasovala, že jo, takže jsem vyrazili nahoru k hradu. Dvě slečny, které ovšem v Karlštejně bydlí se odpojily, že na hrad fakt nemusí (což je pochopitelné), takže nás zbylo už "jen" deset (Sendy, Benji, Arwen, Gary, Tara, Cita, Bea, Žufrik, Bojar a já). Šli jsme se kouknout i na nádvoří a překvapivě jsme potkali docela hodně pejsků, kteří se byli taky kouknout na hradě. Ovšem takovou skupinku tam ještě neměli, takže jsme byli dost velká atrakce a kolemjdoucí si nás fotili jak o život. Troufám si říct, že i víc než hrad.:-)

A teda stihli jsme to tam jen tak tak. Není sezóna a hrad zavírá ve tři hodiny a my tam dorazili asi tak ve třičtvrtě na tři. Chvíli jsme zůstali na nádvoří, holky si koupily pití, udělaly pár fotek a šly jsme pomalu na vlak. Procházeli jsme vesnicí a opět vzbuzovali údiv a obdiv kolemjdoucích i domorodců. Dole u parkoviště se odpojily Arwen s Citou a my zamířili na místní nádraží k vlaku. A krásně nám to vyšlo, vlak dorazil asi tak 2 minuty po našem příchodu na nástupiště. A tentokrát se jednalo o vláček CityElefant, takže se jelo dosti pohodlněji než ráno. Zabrali jsme mezipatro, paničky se uvelebily na sedačkách a my na zemi. Opět jsme měli štěstí na průvodčího. Tento byl opravdu milovník pejsků a dověděli jsme se, že mají doma kokršpaněla. Paničky nepůsobily ani moc unaveně, zato my všichni velice brzy upadli do zaslouženého spánku a panička nás na Hlavním nádraží musela vysloveně přemlouvat, abychom vystoupili. Narvali jsme se pak do přecpaného metra, na Kobylích pak do busu, který nám hnedka přijel, prošli jsme se přes Čimičák a doma, po zdlábnutí granulí, zalehli ke spánku.

Ač to byl výletík, kde bylo spoustu různých psů, nevznikl ani jeden konflikt, nikdo se nesnažil nikoho sežrat a všichni jsme si to opravdu užili. Potkali jsme spoustu nových přátel a doufáme, že jsme se neviděli naposledy a že s námi někdy zas vyrazej.

fotečky

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář