Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kutná Hora - 02.05.08

2. 5. 2008

Dlouho očekávaná prochajda s gordonkou Grace se uskutečnila a stálo to za to. O zážitky nebyla nouze. Hnedka ráno psala Monika, kterou jsme, s jejíma bráchama, vyzvedávali na Kobylisích, že budou mít o 15 minut zpoždění, to není ještě tak hrozný. Ovšem pak psala Iveta, že jsou ještě v Praze, že stojej v koloně za bouračkou a že nebudou v Říčanech ve čtvrt na 11, ale nejdřív ve třičtvrtě. A jelikož jsme už byli skoro v Říčanech, stavili jsme se za paničky rodiči na chatě. Měli z nás, myslím, upřímnou radost. Paničky a kluci dostali štrůdl a my trošku překopali záhonky.:-) Po chvilce jsme opět byli naskládáni do kufru a vyrazili do Říčan, kde jsme měli čekat na Ivču. Byli jsme tam skoro stejně, takže jsme pokračovali dále do Kutné Hory. Cesta ubíhala celkem rychle, jen jednou jsme museli stavět u pumpy, abychom dojeli, ale nic jiného nás nezdrželo. Místo srazu jsme našli celkem rychle, "jen" s hodinovým zpožděním. Od Andy jsme vyfásli zmrzku na cestu a mohlo se vyrazit. Začátek trasy byl na vodítku, ale asi jen 500 metrů a pak jsme už byli vypuštěni a začlo se běhat. Cesta vedla, většinou, příjemně lesem, takže nám nebylo ani moc vedro, ale to neznamenalo, že bychom nemohli využít všech možností ke koupání, které se nám nabízely. A že jich bylo hafo. Což ocenil nejvíc Bojar, miluje vodu a byl v ní téměř pořád. Docela ho to i nastartovalo, takže se necoural a byl vepředu. Klasika.:-)

Po mírném stoupání a krásném vodopádku, kde jsme se opět vyráchali, jsme došli k našemu cíli, Velkému rybníku. Tam jsme na chvíli zakotvili, paničky si sedly, vytáhly svačiny a my se snažili vyloudit co nejvíc. Bohužel marně, všechny jsou zvyklé a nic jsme nedostali. Ale bylo to tam prímový. Asi tak hodinku jsme tam zůstali a pak se vydali zpátky do KH. Ale šli jsme jinudy, takže jsme viděli opravdu hodně přírody. Bojar samozřejmě nezklamal a musel se postarat o nějaký ten rozruch. Na jednom místě se zdržel a když panička zjistila, že chybí, začla ho volat. Přišel relativně rychle, ovšem nevypadal vůbec jak žlutý labrador. Spíš jako prase. V něčem se vyválel, sice nesmrděl, ale to ho od hněvu paničky moc neuchránilo. Šel na vodítko a při nejbližší příležitosti byl strčen do tůňky a omyt. Já fakt nevím, co z toho má.

Cesta vedla polema, ale zase jsme měli krásný výhled do okolí. Když jsme došli do města, byli jsem dáni na vodítka, ale jelikož jsme už byli vyběháni a vypláváni, nevadilo nám to.

Viděli jsme toho ten den docela hodně a nakonec i historické centrum Kutné Hory. Takže jsme to měli i s kulturní vložkou. U Barbory jsme budili obvyklý rozruch mezi turisty, ale na to už jsme zvyklí.:-)

Potom jsme už míříli k autům. Kousek od parkoviště se odpojily holky s Mailou, který šly na vlak a Darja s Grace, která bydlí druhým směrem než jsme parkovali. Na parkovišti holky zase vyfásly zmrzku, já si zalez do kufru a odpočíval a Bojárek se opět vyznamenal. Lidi jsou vážně prasata, ale tohle byl extrém. Na parkovišti, které je u plaveckého areálu, nikde žádné křoví či stromeček našel podpapírák. Panička ho sjela, dostal napít, aby to spláchnul, protože mu vážně hrozilo, že půjde pěšky, přivázán za formánkem a byl připlácnut na zem a neměl se ani pohnout. Dojedly se zmrzky a začal se připravovat odjezd. Panička dávala do auta batoh a toho využil Bojar ke zdrhnutí z odložení a dojezení toho, co tam nechal. No, věřte mi, že dostal co proto. Panička s ním zbytek dne nepromluvila a noční prochajdu měl na vodítku, protože na něj neměla nervy a jelikož se na nočních prochajdách vždycky strašně courá, hrozilo mu, že už vážně bude zabit.

Ale jinak se den vyved a doufáme, že holky zas brzo uvidíme.

fotky

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář