Jdi na obsah Jdi na menu
 


Srbsko - Bubovické vodopády - 16.02.08

16. 2. 2008

Měla to být komorní procházka maximálně o pěti psech, ale to by se paničky nesměly domlouvat přes návštěvky a všude to roztroubit. A protože přesně tohle ty naše holky udělaly, počet účastníků se velice rychle rozrůstal, až se usadil na počtu 16-ti psů. Což je náš dosavadní rekord. A k tomu ještě panička znala jen 3 z nich, takže zbytek byla velká neznámá. Samo jsme teda věděli, kdo má jít, ale nikdy jsme je nepotkali, takže jsme netušili, jak se to bude vyvíjet. Ale celá procházka dopadla nad míru dobře a všichni byli spokojeni. Nebo teda aspoň my jsme byli.:-)

Dopolko jsme šli do lesa, abychom se proběhli, panička mě nechala vyřádit na pneu, vrátili se domů a za chvíli zas jeli. Nabrali jsme Benjiho s Luckou (překvapivě) a taky ještě jednoho pejska s jeho paničkou a vyrazili směr Beroun za Arwenkou a Mončou. Místo prvního srazu jsme našli naprosto v pohodě, za chvíli jsme už byli všichni a mohli vyrazit k místu druhého srazu - do Srbska.

Když jsme se připravili na výlet, byli jsme všichni dáni na vodítka, protože jsme museli kousek projít vesnicí a vyrazili. A kdože to tedy všechno šel? Tihle: já, Bojar, Benji, pitka Arwen, zlaťák Žufrik, labrador Balů, pitka Cindy, dobrmanka Besy, RR Aisha, RR Ador, hovíci Black, Ajka, Dea, Huggy, kníračka Sára a voříšek Čipera. Úctyhodná smečka, ne?:-) Páníci tak nějak početně odpovídali.

Za hranicí vesnice jsme byli puštěni a začlo velké běhání. Nikdo si na nikoho nevyskakoval a všechno probíhalo naprosto v pohodičce. Někteří pesani se taky zamilovali. Tak například Huggy do Arwenky a tahle láska mu opravdu vydržela celou prochajdu. Bez přestání se jí dvořil a snažil se jí přesvědčit, že on je ten nejlepší a Arwnka, která dohárala asi před měsícem, mu stále vysvětlovala, že nemá zájem. Ale Huggy měl výdrž a nedal se jen tak odbít. Panička dokonce vymyslela název pro novou rasu, kdyby z nich někdy něco vzniklo - hovbull.:-)))

Za chvilku jsme došli k takový velký louce a páníci, že uděláme společné foto. Na to, kolik nás bylo, jsme to zvládli suprově. Páníci teda zůstali se svejma pesanama, jen my, s Bojsou, jsme tam byli necháni o samotě, aby panička mohla fotit. Nefotila teda sama, ale ostatní paničky, co fotily, sebou měly ještě někoho dalšího, takže ten byl u psa a ony mohly fotit. Po vyfocení jsme na louce ještě chvíli běhali a překvapovali kolemjdoucí turisty, jak se skvěle snášíme. Za chvíli jsme zas vyrazili na cestu, ovšem asi tak po 20 metrech se kousek od nás rozeběhlo stádo srnek a polovina psů zmizela v dáli. Dlužno přiznat, že někteří z těch, kteří zůstali, byli prostě jen včas odchyceni, jinak by nás asi bylo míň než osm.:-))) Všichni se za chvilku vrátili, až na Aishu a Arwenku. Aisha se taky za chvíli objevila, ovšem Arwen stále nikde, takže jsme zas zakufrovali, ale nebylo to nijak dlouhé čekání, vrátila se relativně rychle. Celá blažená, jak skvěle si zaběhala. No jo no, to je prostě celá Arwen.:-)

Mohli jsme tedy pokračovat dále a krom jednoho ztracení Huggyho, kterej se někde zamotal v podrostu a nevěděl, jak se vrátit a zbytku srny, kterej samo musel jít prozkoumat Bojar, kterej už měl, mimochodem, u paničky jeden škraloup, jelikož se vyválel v hov...., vytvořil si dva super hnědo-zelený pruhy a docela i smrděl, takže byl dost v ohrožení, jestli se tý srny dotkne, panička ho zabije, probíhal zbytek procházky v poklidu.

Udělali jsme takový menší kolečko a vraceli jsme se k autům. Tam jsme se rozloučili, všichni nasedli do svých žihadel a rozjeli jsme se k domovům.

Musím říct, že procházka se mi vážně moc líbila a že všichni psi tam byli naprosto v pohodě a doufám, že někdy zas něco takového uspořádáme.

fotky

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář