Jdi na obsah Jdi na menu
 


Troja - 23.03.08

24. 3. 2008

Panička nám na nedělní odpo dohodla procházku se Žufrikovcema. Měla to být asi kompenzace za tu válecí sobotu.:-)

Šli jsme stejnou trasu, jako jsme už jednou šli sami. Čimičák-Bohnice-Troja-Draháň-Čimice. Sraz byl ve 4 odpolko, ale přesně v 15:50 začlo sněžit a pršet. Mno, počasí na dlouhou procházku jak dělaný.:-( Panička to tak pozorovala z okna a vypadalo to, že se výletí asi zkrátí jen na Čimičák. Ale naštěstí než jsme vyšli tak snežit přestalo a když jsme ušli pár metrů, už ani nepršelo, takže nakonec proběhla celá trasa.

Žufrika jsem samo musel usměrňovat, furt je to ještě povahou štěně a nějaké jeho hrací dovádění jsem si nemoh nechat líbit, že.:-) Ale jinak je to kámoš, to hašteření je jen jako.

Cestou jsme nepotkali téměř nikoho, jen nad Trojou dva labradory, jednoho černého, kterýmu se vůbec nelíbil Bojar a vystartoval po něm. Ovšem náš pacifista jen stál a čučel, jak se pejsek na flexině marně snaží k němu dostat a zakousnout ho. Je to prostě trouba.:-) A druhý labrouš byl hnědého zbarvení, takže neproběhl žádný konflikt, jen jsme se očuchali a zas jsme si hleděli svého. Potom jsme ještě potkali hrací odrostlejší štěně hovawarta, který bylo fakt suprově hrací, ale čistý (narozdíl od nás), takže mě panička brzdila, aby mu to vydrželo.:-) Ovšem nejvíc paničku pobavila dáma s jorkšírkem v náručí. Jelikož jsme se blížili k hlavní silnici, byli jsme na vodítkách a šli spořádaně u nohy, dcera té paní nadšeně říká, hele mami, pejskové a dotyčná madam se na nás zahleděla takovým opovrhlivým pohledem, až paničky myslely, že snad zkameníme. Všichni.:-)

Potom už procházka probíhala v klídku, my se koupali a paničky probíraly všechno možný i nemožný. U přívozu se Žufrik s Bojarem rozhodli, že počkají na lodičku, která byla na druhé straně a hrnuli se na molo. Byli ovšem odvoláni dřiv než mohla loďka přijet.:-) Do Draháně jsme dorazili, když se už začlo stmívat a jelikož bychom z konečné museli na vodítkách, zavolala panička páničkovi a ten pro nás formánkem přijel. Žufrikovi se teda do kufru moc nechtělo, ale měl smůlu, musel.

U nás jsme se rozloužili, Žufrik s Ančí odjeli domů a my se šli natáhnout po pořádné procházce na gauč.

fotečky

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář